To tedy byl týden! Páteční překvapivé rozhodnutí soudu ve věci Nagyová kontra zbytek světa způsobilo poprask srovnatelný s přistáním mimozemšťanů. Samozřejmě se nejedná o konec celého případu, slovy Winstona Churchilla se nejedná ani o začátek konce, ale určitě se jedná o konec začátku. Trvá to už dva roky. Spektakulární akce, která vedla k pádu vlády, měla podle slov svých oficiálních organizátorů tři cíle, které spolu „nějak“ souvisely. Nejdříve se zhroutila konstrukce o uplácení poslanců, kteří měli vyměnit své poslanecké posty (a oznámené hlasování proti vládě) za lukrativní posty někde ve strukturách státu. Nyní prvoinstanční soud konstatoval nevinu všech aktérů sledování bývalé manželky ministerského předsedy. V neveřejné části procesu se zřejmě řešilo i něco jiného, než trapné žárlivé scénky. No a v posledním rozhovoru se Ivo Ištvan vyjádřil k pánům Rittigovi a Janouškovi tak, že jejich jména nikdy nepadla, že se jedná o konstrukci novinářů. Proč se v tomto smyslu nevyjádřil v průběhu těch uplynulých dvou let, to je skutečně záhada. Mluvím-li tedy o konci začátku, mám na mysli konec začátku slibné kariéry přinejmenším pánů Ivo Ištvana a Roberta Šlachty. Kvůli kabelkám by se určitě státní převraty dělat neměly.
Přemýšlím, jak dlouho se ještě bude odkládat oznámení, že Řecko jako stát zkrachovalo. Stalo se tak už dávno, ale všichni se předhání ve vymýšlení stále nových floskulí, jak to zamaskovat. Ve skutečnosti je Řecko v troskách. Z nezaměstnanosti se stal standard, lidé přežívají na stále se snižujících sociálních dávkách, dokonce i ty absurdně vysoké řecké penze se stále snižují a v případě zemědělců jsou už nižší, než činí průměrný starobní důchod v České republice. Jedná se o evidentní selhání státu. Třicet let si populističtí politici kupovali hlasy zvyšováním výdajů ve prospěch voličů. Nenašel se nikdo, kdo by proti tomu bojoval. Řecko nerozkradla úzká skupinka nějakých oligarchů, jak se to snaží veřejnosti namluvit někteří levičáci. Řecko je země, ve které všichni ztratili rozum: hodovali ve drahé restauraci bez ohledu na to, že neměli na zaplacení účtu. Srovnávali se s Německem a Francií, přitom se měli srovnávat s Bulharskem a Albánií. Takže proč se nikomu nechce nechat Řecko oficiálně zkrachovat? Jednoduše proto, že by vyšlo najevo, že Evropa není prostor nabízející stejnou životní úroveň všem. Evropa nikdy v tomto smyslu nebude jednotná, což se konstruktérům z Bruselu pochopitelně nehodí do krámu. Evropany spojují některé společné zájmy, například v oblasti volného obchodu a pohybu osob, ale je naprosto absurdní kupovat si falešnou loajalitu k myšlenkám, které nikdo nesdílí. Řecko je jenom začátek. Ve skutečnosti se hroutí myšlenka evropské politické integrace.
Andrej Babiš nečekaně ohlásil, že o zavedení eura by měli občané rozhodnout v referendu. Okamžitě se ozvali všichni, kteří euro považují za hlavní cíl naší politiky, protože jeho zavedení bude znamenat konečné vítězství eurofederalismu v České republice. Budeme prý patřit do elitní skupiny. Já sice řecké elity nepovažuji za následováníhodné, ale nikomu neberu jeho politický názor. Vadí mi však názor eurofilů, že o přijetí eura jsme už rozhodli, protože jsme se k němu zavázali při našem vstupu do Evropské unie. To mimochodem potvrzuje můj neměnný názor, že referenda jsou jako nástroj chybná. Lidé odpovídají prostým ano/ne často na nesmírně komplexní problém, kterému ani nerozumí, resp. nedohlédnou všechny důsledky. V roce 1936 v Německu 98,8 % všech voličů rozhodlo v referendu o faktickém předání moci Adolfu Hitlerovi. Těžko bychom však obhájili myšlenku, že si přáli i koncentrační tábory a genocidu Židů a Romů. Nicméně jestliže jsme do EU na základě referenda vstoupili, je docela rozumné požadovat změny parametrů našeho členství opět formou referenda. Jenom škoda, že Andrej Babiš volá po nezávazném referendu, což je neprostý nesmysl za spoustu peněz. Bohužel si usnesení kongresu ODS přečetl špatně, protože to referendum má být samozřejmě závazné.
Psáno pro blog idnes.cz
