08.06.2015 15:30:14
Rozjímání
Paní Jarmile Kaiserové bylo minulý měsíc 98 let. Narodila se v roce 1917. Mohla slyšet zahřmění děla Aurory, zažila rozpad Rakouska-Uherska, konec 1. světové války i prezidentování T.G. Masaryka.
O vnitřních pocitech mých kolegů psát nemohu, ale o těch svých bych se zmínil tuze rád. Totiž v tom každodenním shonu jsem přistoupil k této schůzce jako ke každé jiné. “Odtud potud, a potom zase rychle dál“. Jenomže ona to nebyla schůzka jako každá jiná.
Paní Jarmilka nás přivítala s velkým pohnutím. Snad se té neuvěřitelně krásné staré paní nedotknu, když prozradím, že plakala štěstím. Božíčku jak já se styděl.
Na schůzku jsme přišli včas, byli jsme vhodně oblečeni a měli jsme sebou i drobné dárky. Jen na jedno jsem jaksi pozapomněl. Srdíčko jsem v tom pracovním shonu nechal někde za sebou. Nebyl jsem připraven na takový náraz citu a pozitivní energie.
Paní brzy přešla z prvotního pláče do smíchu a žertovala s námi. Smála se upřímně a oči jí zářili jako malému děvčátku. Smála se při vzpomínání na svého manžela, dobírala si své opatrovnice i mne samotného, když zpaměti odcitovala, jakou truhlíkovinu jsem napsal v Kahanu. A nejvíc se smála svému životu, když vzpomínala na doby, které už jsou tak dávno pryč.
Prozradila nám také tajemství dlouhého života. Získal jsem ho bezúplatně, a tak se o něj podělím. Není to složité. Každé ráno se umývat střídavě studenou a teplou vodou. Občas si dát stopičku Becherovky a denně ráno cvičit. Také prý není třeba se bát dát si lívance se zavařeninou a se šlehačkou. Jedno pravidlo paní Jarmilka nezmínila, ale všichni jsme je pochopili i bez zbytečných slov. Udržela si humor. Laskavý humor a upřímný smích. A taky ty jiskřičky v očích co prozrazují, že je chytřejší než my všichni dohromady.
Při loučení svatosvatě slíbila, že vydrží do stovky a já vím, že svůj slib dodrží. Přijdu jí zase poblahopřát, i kdyby mne měl život mezitím zavát do bůhví jaké Tramtárie. Přinesu jí, tu stopičku, ten drobný hříšek, co si občas dovolí. A také ji podržím chvíli za ruku, protože pro ty nejstarší z nás je to mnohdy důležitější než všechny dary světa. Ale také proto, že předávání pozitivní energie vysoko ční nad jinými přírodními zákony, porušujíc principy equilibria. Čím více dáš, tím více ti zůstane.
V tuto chvíli si nejsem zcela jist, zda se tak úplně hodí, aby pan starosta psal o svých pocitech. Své pochyby však hážu za hlavu když pomyslím na to, že tyto řádky bude možná číst i paní Jarmilka a bude se smát do dlaní. Můžeme to vzít i tak, že tento článeček je jenom a jenom pro ni.
A abych nezapomněl, až budu příště něco psát do Kahanu, tak vzpomenu na to, že má slova čtou i takové hodné a bezelstné dámy jakou je paní Jarmilka Kaiserová. Přimíchám proto do svých myšlenek více pokory. Mnohem více pokory. A taky měkoučká slova. Taková ta, co se šeptají dětem před spaním, aby se jim zdály hezké sny. A politiku ať si vezme třeba čert rohatý.
Jindřich Vařeka, starosta města Příbrami
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
