Začnu úplně odjinud. První stupeň hlouposti je neznalost. Už jsem to tady kdysi řekl, ale ono se to pořád dobře opakuje. A tou neznalostí trpíme všichni. Konečně už Sokrates řekl: Vím, že nic nevím.
Jenom bych chtěl vaším prostřednictvím panu předsedovi Pilnému říct, to není otázka nová. To není jenom (slovo jenom s důrazem) poslanecký návrh. To je záležitost, která se tady táhne deset let. A já jsem u těch všech jednání byl. A poslední jednání, u kterého jsem nebyl a které proběhlo na tripartitě, kde se vláda, zaměstnavatelé i odbory shodli na tom, že tento nástroj je důležitý. Prošlo to celou tripartitou. Ta tomu dala jasně zelenou. A proto se to dostalo na výbor, kterému já mám čest předsedat, a tam se to vlastně projednalo. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Měl jsem možnost několikrát mluvit, resp. dvakrát s kancléřkou Merkel v Německu, a ona také nevěřila tomuhle instrumentu, ale na sjezdu DGB jasně deklarovala, že Německu tenhle ten instrument pomohl v krizi, a to tím, že Německo mělo jednu z nejnižších nezaměstnaností, čtyři procenta. Vzpomeňme si, kolik jsme měli my. Takže ten instrument není k zahození.
A nesouhlasím s tím, že to je pro velké a pro malé není. Už jsem jednou řekl, že ta provázanost velkých a malých tady přece je. Takže když se nebude dařit velkým, nemusí se dařit ani malým. Protože ta provázanost, která se týká menších firem vázaných na ty větší, o tom přece nebude nikdo pochybovat. A určitě není nikdo, kdo by chtěl upřednostňovat malé nebo velké firmy, obráceně, to je jedno. To si nemyslím.
Takže proč pořád nevěříme něčemu, o čem jsme přesvědčeni, že by mohlo pomoct téhle ekonomice a že to je vlastně zálohový systém, který může nastat v době, kdy ta krize přijde, a nemusí se potom s tím zabývat. Takže já skutečně nebudu hlasovat pro žádný návrh, který tady padl, aby se to vrátilo. Já budu hlasovat pro to, co bylo schváleno na výboru. A tím končím.