„Raději válku než federalizaci“ tato silná slova prohlásil 23. 6. 2015 před zasedáním Kontaktní skupiny v Minsku bývalý prezident Ukrajiny Leonid Kučma, coby patřičně instruovaný „vyslanec“ pro nové kolo jednání od současného prezidenta Petra Porošenka.
Totéž následně prohlásil i samotný prezident Petr Porošenko o den později, ale tentokráte bez protěže války. Receptem na urovnání krize má být u obou těchto státníků decentralizace všech oblastí Ukrajiny. Nikoliv federalizace, která podle Leonida Kučmy je cestou k rozpadu Ukrajiny. Závazek z minských dohod o poskytnutí zvláštního statusu odštěpeneckým provinciím na východě ani slovo.
Ukrajina ztrácí okrajové oblasti, nejprve Ruskem anektovaný Krym, a nyní Luhaňskou a Doněckou oblast. Dalšími kandidáty na odtrhnutí jsou Zakarpatí a jižní Besarábie (Budžak). Destabilizační proces zde již probíhá opět za silné podpory Ruska. Jako chybné do budoucna se může ukázat rozhodnutí současného prezidenta jmenovat do funkce gubernátora Oděské oblasti svého poradce „čerstvého Ukrajince“ exprezidenta Gruzie Michaila Saakašviliho, s kvalifikací „praxe“ při potlačování separatismu pod Kavkazem. Jeho program už budí odpor zvláště v jižní Besarábii.
Ukrajina se dle mého soudu podobá „cibuli“, vnější slupky postupně odumírají a olupují se. Nakonec podle všeho zůstane jen „zdravé jádro“. Pokud tedy nebude proces urychlen hnilobou zevnitř.
Při mé návštěvě Ukrajiny v květnu tohoto roku jsem si nemohl nevšimnout únavu zdejších obyvatel z dlouhého krvavého konfliktu na východě. Z letargie už nevytrhává Ukrajince ani masivní, na city útočící propaganda současné státní moci. Lidé podléhají apatii a jejich velkou starostí je mimo jiné masivní pokles životní úrovně, vracející Ukrajince někde do počátku 90tých let. Z rozhovorů je patrná ochota zdejších obyvatel k uzavření míru a to téměř za jakoukoliv cenu.
Ukrajina, kterou jsem procestoval za posledních 20 let křížem krážem, není jednotným etnickým státem. Nemyslím si, že bude všem v tomto dnes nešťastném státě nešťastných obyvatel vyhovovat nynější „proevropský“ lvovsko-haličský nacionalismus aplikovaný současnou vládou na všechny obyvatele Ukrajiny. Bylo by na zváženou, zda by za cenu masivních ústupků bylo lépe uzavřít mír s odbojnými „opolčency“ a vytvoření nějaké formy federace, dokud je ještě čas. Hrozí totiž, že v budoucnu již nebude co federalizovat.
