Evropské státy čelí významnému problému. Přichází sem vlna migrantů, původem převážně z muslimských zemí. Zatímco se nás multikulturní pravdoláskaři snaží přesvědčit, jak je pro nás prospěšné tyto imigranty přijímat, ve státech, kam již dorazili, roste kriminalita a dochází k násilným střetům. A Brusel tuto situaci ještě zhoršuje tím, že se je pokouší přerozdělit do jednotlivých států EU. Tamní kmotři totiž vidí tuto situaci jako jedinečnou příležitost k rozvrácení zbytků evropských států a jejich kultur.
Ani se však nelze divit tomu, proč sem přichází tolik lidí. Agrese USA v minulých letech způsobila destabilizaci států blízkého východu a severní Afriky – a posléze i radikalizaci islámských extremistů. Proto sem z těch oblastí směřuje tolik migrantů – někteří jistě i proto, že se kvůli převratům propadli do chudoby a vidí naději v evropských sociálních státech; velký podíl migrantů ale podle mě tvoří i bojovníci Islámského státu, kteří se jen maskují za ekonomické uprchlíky a snaží se kolonizovat Evropu.
Myslím si, že tato hrozba je natolik vážná, že musíme začít jednat. Je potřeba opět zavést kontrolu našich státních hranic, protože se k nám nyní mohou volně dostat imigranti, kteří přišli do kterékoliv jiné země Schengenu. A co je neméně důležité – je třeba nejen důrazně odmítnout kvóty, ale i neméně důrazně požadovat opětovné vytvoření svrchovaného českého státu, kde bruselští kmotři nebudou mít žádnou moc. Dokud totiž budeme součástí EU, nebezpečí kvót na přistěhovalce bude stále trvat a nebudeme mít možnost si rozhodnout, koho do naší země pustíme a koho ne.
Mnoho občanů si to vše začíná uvědomovat. Petice proti bruselským kvótám již nasbírala zhruba 150 000 podpisů, takže se stala jednou z nejúspěšnějších petic v historii ČR. K tomuto úspěchu podle mě přispěla i skutečnost, že IvČRN (resp. Blok proti islámu) již nekritizuje jen samotnou islamizaci, ale zamýšlí se i nad geopolitickými souvislostmi, které k šíření islamismu přispívají. Kromě této petice se konají i protesty na ulicích – první z těch větších proběhl před pár dny v Bratislavě, ale další větší demonstrace se chystají i zde – např. 1. července v Praze.
Na tuto situaci nemohla nereagovat naše politická scéna. Je zábavné sledovat, jak se nás vládní a některé rádoby-opoziční strany snaží přesvědčit, že přerozdělováním migrantů nesouhlasí – a přitom europoslanci za ČSSD, KDU a TOP 09 rezoluci s kvótami podpořili. Naštěstí dnes roste počet lidí, kteří prohlédli vytáčky těchto stran a pochopili, že se vlastizrádcům z jejich řad věřit nedá.
Proti těmto stranám nyní vzniká silná alternativa. To, co v loňském roce započala Národní demokracie vytvořením Národního kongresu, nyní pokračuje navazováním spolupráce s dalšími stranami a hnutími, kteří mají na EU a islamizaci podobný názor. I mnozí politici, kteří donedávna byli jen lehce euroskeptičtí (např. Jiří Janeček či Tomio Okamura) se nyní stávají hlasitými kritiky EU a zapojují se do těchto aktivit. Zda to myslí vážně, to se teprve ukáže. Některé jejich kroky ale vypadají celkem slibně.
Například Okamurův poslanec Radim Fiala navrhl v Poslanecké sněmovně referendum o vystoupení z EU. Přestože protinárodní politici návrh smetli ze stolu, už samotná skutečnost, že otázka vystoupení z EU zazněla i v parlamentu, znamená významný posun kupředu. Navíc to zřejmě není poslední příležitost, kdy se ve sněmovně mluví o něčem takovém. OK strana (s podporou její partnerské Nár. dem.) totiž zahájila petici požadující zmíněné referendum, takže pokud nasbírá dostatek podpisů, budou se tím politici muset opět zabývat.
Dokonce i Svobodní se probudili a vzpomněli si, že ještě před tím, než svoje postoje změkčili na kritiku euronesmyslů, s podobnou peticí také přišli. V jejich vlastním zájmu doufám, že ty petiční archy tehdy nespálili a jen je dali někam do šuplíku. Budou se jim teď náramně hodit. Pro Svobodné je tato chvíle totiž důležitým rozcestím. Buď se opět stanou řádnou pravicovou stranou a zapojí se do současných vlasteneckých aktivit – nebo opět zůstanou mimo hlavní dění a i nadále se budou přetvářet v úzce libertariánský klub, početností voličů odpovídající Cibulkovu Pravému bloku.
Ať už se ale Svobodní zapojí do současného dění či nikoliv, jedno je jisté. Věci se konečně dávají do pohybu. Vlivem hrozby imigrantů si lidé konečně začínají hromadně uvědomovat, co je EU zač. A myslím si, že to může být prvním krokem k tomu, abychom vystoupili z tohoto žaláře národů.
