pro řádné fungování společnosti je nezbytné, aby se v naší zemi v život neustále uváděla základní dlouhodobě osvědčená pravidla. Ta byla vyjadřována formou lidových moudrostí a předávána z generace na generaci. Jedno z nich je, že bez práce nejsou koláče, či kdo nechce (nikoliv nemůže!) pracovat, ať nejí. Tato pravidla nejsou jen návodem jak správně a spokojeně žít, ale i tmelem společnosti a základem všeobecného veřejného pořádku.
Řadu měst a obcí v naší zemi dlouhodobě trápí nesystémová podpora bydlení prostřednictvím doplatku na bydlení v ubytovacím zařízení. Je skutečností, že tato sociální pomoc nepřináší předpokládaný efekt, vždyť počet vyloučených lokalit či příjemců podpory za poslední roky dramaticky narůstá. Není totiž odrazovým můstkem umožňujícím začlenění příjemců této podpory zpět do společnosti a do důstojného způsobu života. Z ubytoven se naopak stávají sociálně vyloučené lokality, a to v těchto prostorách často žijí dokonce i rodiny s dětmi. Tato forma podpory znamená neefektivní využívání veřejných prostředků státu, doslova jejich mrhání, a je přínosná skutečně pouze jen pro provozovatele ubytoven.
U příjemců této podpory se naopak vytváří, pěstuje a upevňuje nároková mentalita, ze které pro ně vyplývá předpoklad, že na vyplácení nejrůznějších sociálních dávek mají právní nárok, a společnosti přitom nejsou nic dlužni, nemusejí nic vracet – ba naopak.
Nespravedlivý systém sociálních dávek jako doplatku na bydlení v ubytovacím zařízení je nepřijatelný pro veřejnost, která často trpí řadou nepříjemností a sociálně patologických jevů, které ubytovny doprovázejí. Pro slušné pracující spoluobčany jsou před ubytovnami povalující se klienti, podporováni z jejich daní, naprosto demotivující, navíc je často obtěžují. Současný systém jen prohlubuje sociální napětí a není dlouhodobě z pohledu ekonomického či sociálního udržitelný.
Proto se město Zábřeh dlouhodobě zapojovalo do iniciativ za legislativní změnu, díky které byla zavedena jako nutná podmínka pro vyplácení příspěvku na bydlení v ubytovnách úřadem práce souhlas obce (§ 33 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů). Na tuto změnu jsme se v Zábřeze dlouhodobě chystali, vytvořili kritéria pro vydávání tohoto souhlasu, mezi něž patřil počet evidovaných přestupků, dluhy vůči městu, věk či vztah k městu, a každou žádost rada města posoudila individuálně. Město Zábřeh dalo nesouhlas k 33 z 56 žádostí.
Podotýkáme, že toto řešení jsme nepovažovali za ideální. V případě obnovení veřejně prospěšných prací, které by byly jedním z dalších kritérií pro posouzení žádosti, a možnosti vydat stanovisko na dobu určitou, by bylo možné (i při zachování současného systému ubytoven, který není ideální) uspokojit více klientů, pomoci jim vytvářet pracovní návyky a zlepšit bilanci veřejných rozpočtů. Po těchto změnách voláme.
Po absolvování veškeré této náročné agendy, jejíž součástí bylo i jednání s neuspokojenými klienty ubytoven, nás naprosto zaskočila zpráva, že ministr vnitra změnil své výkladové stanovisko, a souhlas obce považuje za doporučující, nikoliv závazný. Tento nešťastný obrat jen prohlubuje krizi, ve které se současný systém sociální pomoci nachází. Stejně tak prohlubuje nedůvěru občanů, měst a obcí ve schopnost vlády naší země důležité problémy zásadně, efektně a jednoznačně řešit.
Vážení členové Vlády České republiky, tímto na vás apelujeme s žádostí o přehodnocení výkladového stanoviska, s žádostí o rychlé a efektivní řešení celé problematiky. Do budoucna je naprosto nutná a zásadní změna legislativy ve smyslu nevytváření nárokové mentality u příjemců sociální pomoci a efektivnějšího využívání veřejných prostředků.
S úctou
RNDr. Mgr. František John, Ph.D., v. r.
starosta města Zábřeha
