Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Dovolte také, abych se vyjádřil k předkládanému návrhu zákona. Návrh zákona o evidenci tržeb oprávněně vyvolává nesouhlasné reakce. O tom svědčí i značné množství rozporů, se kterými byl návrh Ministerstva financí předložen legislativní radě vlády. Běžná praxe je přitom taková, že se rozpory vyřeší již v rámci připomínkového řízení. Sama legislativní rada této vlády uvádí ve svém stanovisku, se kterým byl návrh zákona o evidenci tržeb vládě předložen, že má, cituji, nadále významné pochybnosti, zda zavedení evidence tržeb a s ní souvisejících povinností je v souladu s principy zakotvenými v právních aktech Evropské unie, přičemž myšleny jsou principy podpory malého a středního podnikání.
Přeložíme-li to tedy z politické řeči, pak nám vyplyne, že předkládaný vládní návrh zákona je v rozporu s principy práva Evropské unie. Přes výslovné upozornění Legislativní rady vlády na tuto skutečnost vláda nebrala na tyto připomínky a na tyto zásadní výhrady jakýkoliv zřetel.
A to není všechno. Legislativní rada této vlády rovněž poukázala na diskriminační charakter výjimek z povinnosti evidence tržeb, mající negativní dopad na hospodářskou soutěž, přičemž některé výjimky lze považovat, opět cituji, jako podporu státu i zneužití dominantního postavení na trhu. Jedná se o další neomluvitelné legislativní selhání, kdy vláda vědomě prosazuje diskriminační normu, omezující volnou hospodářskou soutěž.
Lze se důvodně domnívat, že Evropská komise, případně Soudní dvůr Evropské unie, takto benevolentní nebudou. Bohužel, Českou republiku může toto vládní pochybení přijít draho v podobě finančních sankcí právě z důvodu porušení práva Evropské unie.
Skutečnost, že vláda naprosto zřetelně odmítá doporučení a stanoviska své Legislativní rady, může založit velice nebezpečný precedens. Legislativní rada vlády je ryze odborným orgánem, který má za úkol především péči o legislativní kvalitu předkládaných vládních návrhů zákonů. Ignorování jejích doporučení nutně povede ještě k větší legislativní džungli, která je přitom už dnes oprávněným předmětem kritiky široké veřejnosti.
Předkládaný návrh zákona je však systémově špatný i bez ohledu na zásadní připomínky a nedostatky, vytýkané Legislativní radou vlády. Zavádí zcela zbytečná byrokratická opatření, díky nimž ovšem bude mít Ministerstvo financí dokonalý přehled a monitoring o vnitrostátním pohybu zboží a služeb a ministr financí se při výkonu své funkce ministra dostane k informacím, které může využít ve prospěch svého podnikání.
Zákon dále ambiciózně předpokládá, že elektronický systém, který bude muset zvládat obrovské množství dat, bude bezproblémově fungovat již za několik měsíců. Tato představa je nejen v českých reáliích skutečně úsměvná, nehledě na enormní pořizovací a udržovací náklady, které však důvodová zpráva udává značně podhodnoceně.
Pouhou perličkou pak může být státem předpokládaný zájem bdělých občanů o to, zda jim vydaná účtenka bude řádně zaevidovaná, o čemž se budou moci jednoduše přesvědčit. Zavádí se zde jakýsi státem organizovaný systém udávání, který má ovšem v českých podmínkách bohužel již tradici a lze tedy jen konstatovat, že v tomto ohledu se nejedná o nic nového pod sluncem.
Dovolím si tedy v závěru shrnutí svého vystoupení. Předkládaná norma je podle vyjádření Legislativní rady této vlády v rozporu se zásadami práva Evropské unie i zásadami práva České republiky. Zavádí regulérního Velkého bratra, přičemž naplnění účelu, tedy nárůst příjmů státního rozpočtu, je sporný a pochybný. Náklady na zavedení systému budou značně vysoké a očekávané příjmy oproti tomu značně nejisté.
Principiálně právně ani legislativně tedy nelze s navrhovaným zákonem souhlasit, a já se připojuji k návrhům na jeho zamítnutí již v prvém čtení.