Návrh zákona je velmi obsáhlý a dopodrobna stanovuje, jakým způsobem by měly být tržby evidovány, kdo je bude muset evidovat, i od jakého data se na něj tato povinnost bude vztahovat. Je v něm zahrnuta velká spousta technických parametrů, včetně doby, do jaké bude muset být platba zaevidována od jejího uskutečnění. Pamatuje se i na případy, kdy dojde k výpadku internetového připojení a obchodník nebude moci tuto platbu zaevidovat. Je také samozřejmě specifikováno, jaké zařízení na to budete potřebovat. Počítá se s povinností zákazníkům poskytovat účtenky i bez jejich vyžádání tohoto dokladu.

Mým pohledem bych konstatoval, že nejsem proti. Je třeba ovšem upravit zákon tak, aby nekomplikoval obchodníkům život. Nemůžeme přece automaticky všechny obchodníky považovat za potenciální podvodníky, proto je nutné změnit jisté parametry a zajistit také minimální cenu technických zařízení, které si budou na tuto evidenci tržeb nuceni pořídit.

Pro zákazníky přináší zákon také jednu novinku, a to účtenkovou loterii. Toto propojení celé novely zákona s účtenkovou loterií by mělo motivovat zákazníky k tomu, aby si účtenky brali, a v případě, že je prodejce sám nevystaví, účtenku vyžadovali. Pokud se podaří zákon dobrým způsobem upravit, měl by být prospěšný jak pro stát, tak pro poctivé podnikatele i zákazníky. Jediný, kdo bude tratit, budou nepoctivci, neboť každý bude moci velmi snadno zjistit, zda účtenky vydává, či nikoliv. Ano, každý zákazník bude státu jistou formou plnit roli daňového kontrolora, a tím i dodržování zákona, a to je zajímavá myšlenka.

Sám se ovšem domnívám, že se jedná až o krok »C«, kterému měly předcházet logicky kroky »A« a »B«. Za tyto kroky bych považoval »zavedení korporátních daní, zavedení daňové progrese u daně z příjmu fyzických i právnických osob a zamezení vyvádění zisků velkých firem do zahraničí«. To měly být kroky, které měly logicky předcházet EET. Jenže to bychom nesměli být v ČR. Vláda zvolila tu jednodušší cestu a vydala se získat více prostředků nejprve od těch menších a v budoucnu možná snad i od těch větších a movitějších, a to je škoda. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že je EET nástrojem, který by měl mnohým zlomit vaz. To nikoliv. Tento nástroj od nich vyžaduje jen to, co od nich vyžadují už stávající platné zákony, takže se jedná jen o kontrolní systém. Proto křik a nářek mnohých považuji za částečné přiznání viny, že ne vše dělají podle platných zákonů. EET je jeden z nástrojů, který pokud bude správně nastaven, zajistí rovnější podmínky mezi obchodníky, neboť nikdo nebude moci snižovat cenu výrobky či služby o nepřiznanou DPH. Proto se domnívám, že pro poctivé podnikatele bude ve finále EET snad i přínosem.