Nebudu opakovat to, co už tady bylo mnohokrát řečeno, chtěl bych možná situaci jenom trošku zjednodušit.
V první řadě bych chtěl říci, že všichni víme, že situace je nesmírně složitá a myslím si, že vláda v ní dělá co může a že má dvě extrémní řešení. Tím prvním je zabednit se a nepustit k nám nikoho, což by se možná mnohým lidem líbilo, ale to je asi řešení, které v tuto chvíli není na řadě.
Druhým řešením tedy je pod nějakým režimem nebo pod nějakou regulací uprchlíky přijímat.
Nejhorší, co bychom v této situaci mohli udělat, jsou podle mého názoru dvě věci – přijmout je a dávat jim najevo, že je nechceme v této zemi. V tu chvíli z nich vytvoříme opravdu to, čemu se říká frustrovaný potenciální terorista.
Druhá chyba, kterou bychom pravděpodobně udělali, je vytvořit obrovská ghetta, shromáždit je na nějaká místa, na nějaké velké ubytovny a vytvořit neklid v územích, kde bychom tato místa organizovali.
Chtěl bych říci jeden svůj vlastní příběh, říkejme tomu zkušenost dobré praxe.
Na začátku tohoto tisíciletí, když jsem začal starostovat ve městě Šumperku, se na mě obrátil tehdejší hejtman pan Březina. Myslím si, že i na ostatní starosty, s tím, že jsou přeplněná azylová centra a jestli bychom se jako starostové velkých měst nedokázali postarat o nějaké rodiny. Reagoval jsem na to velmi rychle a připravili jsme integraci jedné rodiny. Byla to rodina z Afghánistánu, které hrozilo smrtelné nebezpečí v té době. Připravili jsme pro ně všechno, co je potřeba, to znamená bydlení, práci pro otce rodiny, školu pro děti. Připravili jsme prostředí pro ubytování rodiny v konkrétním domě tím, že jsme se bavili s těmi lidmi, kteří měli být jejich budoucí sousedé. Vybavili jsme jim nějakým způsobem základní potřeby. Pak mně ti lidé zmizeli z hledáčku a nedávno, před několika dny, jsem otevřel internet a děvče, které u mě tenkrát sedělo v kanceláři, bylo jí 14 a zařizovala všechno pro celou rodinu, protože byla jediná, která uměla česky, která se v Zastávce u Brna byla schopna za rok naučit česky. Má krásný rozhovor, můžete si ho najít – zadejte si do vyhledávače Fatima Rahimi, Šumperk. Děvče dneska říká, že je ze Šumperka, že je Češka, že má ráda knedlíky a svíčkovou a je redaktorkou nějakého renomovaného časopisu. Nebyla to křesťanská rodina. Nebyla.
Nechci říkat, že mám patent na něco nebo že máme na něco patent. Možná chci jenom říct, že toto je cesta, že máme v této zemi 205 trojkových obcí a 6000 obcí obecně, a pokud bychom šli touto cestou, tak možná by to nebylo úplně špatné.
