Už samotné svolání a postup podle čl. 4 Washingtonské smlouvy zakládá na další velmi nebezpečný problém do budoucna.

Turecko po dlouhém váhání začalo bombardovat pozice Islámského státu. Zapojilo se tak do bojů proti této radikální islámské teroristické organizaci.  

Severoatlantická aliance turecké kroky v boji s terorismem bezvýhradně podpořila. Proč ale Turecko raději svolalo jednání NATO, než aby se obrátilo na Radu bezpečnosti OSN?  Možná právě kvůli tomu, že Turecko namířilo zbraně i proti Kurdům, s odůvodněním, že jde o radikály z Kurdské strany práce, jejichž tábory sužuje turecké bombardování. Přitom právě Kurdové statečně a také úspěšně bojují a umírají v boji proti našemu společnému nepříteli, tzv. Islámskému státu.

Ostatně i vláda ČR zásobuje Kurdy municí, aby lépe odolávali teroristickému tlaku. NATO, ale také USA, se přitom tváří, jako by se nechumelilo (tedy nebombardovalo). 

Důvod bombardování Kurdů má zřejmě jediné vysvětlení, pro mě zcela nepřijatelné. Turecko se údajně obává, že by současné úspěšné vojenské akce Kurdů proti radikální islámské teroristické organizaci mohly po válce vést k samostatnému Kurdistánu na jeho hranicích. V takovém případě by však Turecko mělo být v podobném krveprolévání zastaveno.  Kdo ale Turecko zastaví, nebo mu alespoň domluví?

NATO dává od bombardování Kurdů ruce stranou a tvrdí, že co se děje v Turecku, je vnitřní záležitost této země, do které nebude vstupovat.  A jsme u smutné ukázky dvojího metru. Stačí si vzpomenout na rok 1999 a Kosovo. Slobodan Milošević, bývalý prezident Jugoslávie, tehdy tvrdil, že vše, co se děje, je vnitřní záležitostí jeho země. NATO mu však odpovědělo, že nemá pravdu a zahájilo vzdušnou válku pod názvem Operace Spojenecká síla. Dopadlo to vznikem útvaru, který tvoří základ islamismu v Evropě.

Doufám, že se zástupci ČR v Radě NATO od tureckých útoků na Kurdy distancují a budou se snažit vyvolat diskuzi o tom, jak Turecko v boji proti Kurdům zastavit.

Stejně tak stále musím trvat na tom, že si USA a jim spřátelené země, které, dle mého názoru, zcela ve vlastním zájmu odstranily vlády Libye, Iráku, Egypta a Afghánistánu bez ohledu na důsledky, konečně uvědomí spoluzodpovědnost za rozvrácení těchto zemí a aktivněji se zapojí do boje proti teroristům z tzv. Islámského státu a jiným teroristickým organizacím. Tím začnou řešit i velmi aktuální situaci stoupající počtů uprchlíků v Evropě.

JUDr. Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR