Agresivní politika Ruska, genocidní Islámský stát a migrační krize k tomu přímo vybízejí. Dokáže však být Česko dobrým spojencem v NATO? A dokáže koaliční kabinet a roztříštěná opozice táhnout za jeden provaz? Někdy ano, podívejme se na jeden příklad.

Prakticky všechna média zaznamenala, že čeští vojáci se svými stíhačkami Gripen odletěli v druhé polovině července na šest týdnů hlídat vzdušný prostor Islandu, našeho spojence z NATO. Tato země nemá vlastní vojenské letectvo, přitom její vzdušný prostor byl v minulých letech často narušován přelety ruských vojenských strojů. Proto jí Severoatlantická aliance poskytuje ochranu.

Původně měla na Islandu v této době operovat letadla Kanady, jenže tato země poslala šest stíhaček na boj proti Islámskému státu a ty od podzimu loňského roku podnikají údery ze základny v Kuvajtu.

Kanadská vláda proto požádala Česko, zda bychom Islandu nepomohli my, protože ona to z kapacitních důvodů nezvládá. Nebylo na to moc času, ale naše vláda i obě komory parlamentu reagovaly okamžitě, jasně a správně. Gripeny jsou na ostrově.

Daňový poplatník se ale zcela správně zeptá: A kdo to platí?

Vždyť akce bude stát přes 24 milionů korun. Platíme to my - a to je zcela v pořádku. Na společnou alianční obranu, bohužel, pořád nedáváme tolik (měly to být dvě procenta HDP, letos to podle všeho bude jen necelé procento), kolik jsme slíbili. Proto je dobře, že "akci Island" zaplatíme.

Už v březnu, kdy Českem projížděl americký vojenský konvoj, jsem v článku pro web časopisu Reflex napsal, že "naši bezpečnost můžeme zajistit pouze prostřednictvím členství v Severoatlantické alianci, ale to pouze za předpokladu, že nebudeme neustále podrývat jeho jednotu a že najdeme peníze na posílení vzájemné bezpečnosti, abychom mohli čelit současným hrozbám".

Rychlá spojenecká výpomoc Kanadě má navíc i jiné zajímavé peripetie. Do boje se zločinným Islámským státem v Sýrii a Iráku se už zapojilo kolem 60 zemí světa. Naše konkrétní pomoc směřovala v podobě munice, granátů a hlavic pro ruční protitankové granátomety ke Kurdům. A do Iráku ji z pardubického letiště v září minulého roku vozily právě stroje kanadského královského vojenského letectva.

Naše zapojení do těchto akcí jsou tak nejenom důkazem solidarity a spojenecké zodpovědnosti (ano jsou to hodně, hodně vzletná slova, ale v tomto případě mě jiná nenapadají), ale i naší schopnosti pružně reagovat na aktuální hrozby současného rozbouřeného a v mnoha regionech dokonce nebezpečného světa.

Jak se ukazuje, Česká republika dokáže být v NATO dobrým spojencem. Ale chtělo by to víc, ještě víc…

Ing. Lumír Aschenbrenner
senátor PČR
zastupitel statutárního města
starosta
člen regionální rady
člen oblastní rady