Podobné teze nejsou slyšet poprvé. Pamatujeme na výroky Josefa Luxe na jaře 1998, že se ODS nedostane do sněmovny. Pamatujeme na vzmach Unie svobody, která dosáhla v preferencích 18 procent. Pamatujeme na Čtyřkoalici, která dosahovala až 30 procent preferencí a po dílčím úspěchu v krajských a senátních volbách v roce 2000 se rozpadla. Následoval ji další politický konglomerát Koalice, která rovněž už dnes neexistuje. Je příznačné, že někteří z předních politiků, kteří se v těchto subjektech vymezovali vůči ODS, dnes přešli právě do strany TOP 09.
Proto je velmi ošidné sázet dnes na to, jestli ODS má "poslední šanci na záchranu". O tom nakonec nerozhodnou politologové, ale voliči. ODS na rozdíl od ostatních stran vnímá zpětnou vazbu a podniká řadu kroků k posílení své důvěryhodnosti. Nemluvíme o tom, ale konáme. Za nikoho se neschováváme, neseme svoji kůži na trh.
Je pozoruhodné, jak se komunální a senátní volby stávají předmětem daleko většího politického boje, než jim náleží. Nikdy kolem nich nepanovala taková vypjatá atmosféra. V této souvislosti nelze než připomenout, že ať už bude výsledek těchto voleb jakýkoli, nezmění poměry ve sněmovně ani o milimetr. Stále zůstane vládní většina 118 mandátů, která musí mít společnou vůli i po těchto volbách prosazovat hluboké reformy. Nikdo jiný než tyto tři strany to v současné době nedokáže.
Zdůrazňujeme, že pro ODS je stále hlavním volebním soupeřem nereformovaná levice, která se ani po odchodu Jiřího Paroubka programově nehnula z místa. Stále jsou naším hlavním soupeřem stoupenci vysokých daní, vysokých státních výdajů a vysokých dluhů. Nepřejeme si bratrovražedný boj na pravici, ani o něj neusilujeme. Chceme veřejnost přesvědčit svojí tradicí a pozitivní nabídkou. Proto se může stát, že ti, kteří si téměř už patnáct let přejí "úpadek" ODS, budou opět zklamáni.
Miroslava Němcová, 1. místopředsedkyně strany a předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR
