Nad „nejedním Severočeským.cz“ ustavujícím zastupitelstvem, aneb jak dál s komedií dell´arte?
Carlo Goldoni, právník a dramatik, zakladatel italské národní veselohry věděl své. Před třemi stoletími začal původně reformovat komedii dell´arte, aby nakonec vytvořil ve svých divadelních kusech, např. Sluha dvou pánů, Poprask na laguně či Lhář jedinečnou podobu „goldoniovské komedie“, která se stala trvalou součástí světového dramatu a repertoáru činoherních divadel. Zejména na tu poslední jsem si vzpomněl na ustavujícím zasedání zastupitelstva města Lomu a opakovaně si přečetl část charakteristiky z anonce a recenze na webu divadelního souboru NA TAHU z Červeného Kostelce k této hře - nestárnoucí komedie o velikém lháři, který to však myslí upřímně. Děj odehrávající se v čase karnevalu, kdy se více než jindy stírají rozdíly mezi hrou a realitou, snem a skutečností, maskou a tváří.
Bylo až symbolické, že jsem na zasedání dorazil z Pražského hradu z tradičního setkání s končícími senátory u prezidenta ČR - V. Klause. Na výzvu prezidenta k diskusi o našem volebním období, jeho kladech a záporech jsem mimo jiné popsal nepříliš šťastné kroky provádění volebních kampaní, v nichž jsou hlasy voličů kupovány za „bohatou“ tombolu a standardní demokratická soutěž myšlenek, volebních programů stran a hnutí je vytěsňována populismem, nekalými praktikami... Nevím proč, ale prezident, jeho spolupracovníci i kolegové z jiných regionů sledující dění na Mostecku, mi dávali za pravdu. Že by též Carlo Goldoni?
S určitými obavami způsobenými neblahou zkušeností před čtyřmi lety, kdy jsem jako senátor musel „narovnávat“ proceduru skládání slibu zastupitelů města Lomu, aby byla v dikci zákona o obcích, jsem vstupoval do sálu Kulturního domu v Lomu. V něm se, byť došlo k podstatné změně ve skladbě mandátů jednotlivých politických subjektů, jakoby zastavil čas. Ve způsobu režie a celkové proceduře organizace ustavujícího zasedání se toho příliš nezměnilo. Spíše naopak. Myslím, že nejen já, ale i další museli zaregistrovat, že u minimálně čtyř zastupitelů bylo obráceno pořadí ústního „slibuji“ a podpisu slibu, a dokonce u některých požadované „slibuji“ jaksi slyšet nebylo. Prostě noví, na moc v obci natěšení vládci z ODS, Severočeši.cz a Věcí veřejných se „vyznamenali“. Jejich až fatální neznalost a amatérismus procedury jednání jen s vypětím sil korigovali úředníci města a místopředsedkyně Severočeši.cz H. Jeníčková, která, jištěna ostřížím zrakem předsedy téže strany (F. Ryba), předávala pokyny lídrovi – zajímavé - že ODS P. Barákovi. Nejvýznamnější byl asi ten, aby byla převolena volební a návrhová komise, kde paradoxně podával návrhy její člen a zastupitel za Severočechy.cz B. Schwarz, který před tím podával návrh i na svou manželku do funkce starostky města Lom a na sebe samotného do rady. Takže proti všem pravidlům byli všichni tři členové komise navrhováni do Rady města, aniž došlo k nějaké revokaci usnesení. Dosavadní komise se prostě zvedla, odkráčela a po poněkud chaotickém navrhování a doporučování byla zvolena nová trojice. A ta panečku jela!
To, že hlasy při volbě aklamací nevyhlašovala nebo jak uznala za vhodné a jen následně konstatovala, že dotyčný, rozumějte ten koalicí Severočeši.cz, ODS a VV navrhovaný, byl zvolen. Bohužel kultivovanějšímu průběhu nepomohl ani první řídící, nejstarší člen zastupitelstva za KSČM J. Dörfler, který se v řízení i bodech programu ztrácel. Po zvolení v tomto stylu pokračovala i nová starostka K. Schwarzová. Leč, osvědčené pomůcky v podobě omluvných slov – Lomáci děkujeme za vaše hlasy, za Vaši dnešní účast, jsme tu a pracujeme pro Vás, Lomáci, my vás máme rádi atd., přinášely své ovoce. Jinde by za takový předvedený výkon byli zastupitelé zřejmě občany vypískáni, ale v Lomu se naorganizované publikum z valné části „Odeesácké a Severočeské.cz“ nechávalo pokaždé úspěšné volbě či výše uvedeném sloganu strhnout k téměř ovacím…a tleskalo se a tleskalo se. Nakonec, po kratičké, spíše nesmělé, rádoby opoziční kritické diskusi zastupitelky za KSČM A. Bozetické se starostkou a více s jejím manželem, kdo, kdy, jak chodil či nechodil na jednání zastupitelstva města, byli všichni pozváni na připravený „rautík“ ve vedlejších restauračních prostorách. Některým ale určitě zaskočilo, když se ozvaly první rány a výbuchy pyrotechnických prostředků nachystaného několikaminutového ohňostroje. Musel vyjít na dobrých pár desítek tisíc korun, ale což, vždyť se ušetřilo na platu místostarosty P. Baráka z ODS, který je neuvolněným funkcionářem města.
Možná si PT čtenář položí otázku, proč jsem jako ještě „sloužící“ senátor nevystoupil s těmito kritickými slovy na zastupitelstvu. Odpověď je prostá – jednak jsem měl nedobrou zkušenost z období před čtyřmi roky, kdy jsem si slovo bral se zákonem o obcích v ruce, ale hlavně proto, že - ono se to tleskajícím občanům líbilo, oni byli nadšení. Myslím, že by má, byť pravdivá slova asi nevzali a navíc lídr ODS pan Barák se nechal slyšet, že když Balín vystoupí, celá koalice odejde, zastupitelstvo se přeruší a případně bude nové „dokončující“ jednání. A proč nevystoupili zastupitelé z opozice? To je problém. Ani takováto situace nedokáže lidi na levici dát dohromady, „vzmužit“ je k nějakým smysluplnějším výkonům. Vždyť i „kost“ hozená poraženému J. Nétkovi v podobě předsedy Kontrolního výboru ZmL měla své kouzlo v tom, že návrh klubu zastupitelů za KSČM byl na J. Dörflera a bývalý starosta neměl ani odvahu, aby návrh koalice na svou osobu odmítl. Jediný, kdo si dokázal zachovat tvář, byl Marian Dancso za hnutí OMMO, který odmítl návrh na svou kandidaturu do rady podaný opozicí s tichým souhlasem koalice. Správně argumentoval, že v trapné frašce hraní si na demokracii, kdy stejně koalice volí své návrhy, on hrát nehodlá a kandidaturu s díky odmítá. Všichni mu to pak „spočítali“, při hlasování o jeho osobě do výborů zvolen nebyl, byť slibů a dušování se o podpoře byly spousty.
Nic naplat, i když o tom žádný novinář či plátek psát nebude, jste Lomáci v državě několika rodinných klanů. Jak moc to bude o práci pro Vás a s Vámi, je ve hvězdách. Ale třeba se v Lomu začne dařit olivám nebo jiným plodům (na Sicílii se jim daří dobře, i když v poslední době…, kdoví?!) v některých klany ovládaných regionech.
Takže závěr tohoto divadelního kusu byl opravdu jakoby z dílny Carla Goldoniho – čas karnevalu připomněl závěrečný ohňostroj, stírání rozdílů mezi hrou a realitou, snem a skutečností… - tak o tom byl celý průběh dění. Jen nebylo příliš jasné, kdo hrál v masce a kdo si ponechal vlastní nenalíčenou tvář. Obojí však stejně splynulo do komedie dell´arte, která se ale už ani nesnažila být v goldoniovském střihu.
Jak jsem se mohl v úvodu zamyšlení tak zmýlit?
Vlastimil Balín, Most
