je mi ctí a potěšením vystoupit na konferenci oslavující zásluhy Ronalda Reagana u příležitosti 100. výročí jeho narození.

Jak mnozí z vás víte, Ronald Reagan je nositelem nejvyššího českého vyznamenání, Řádu bílého lva I. třídy, který mu udělil in memoriam prezident republiky v listopadu 1999 u příležitosti 10. výročí návratu svobody do této země.

Je to tak patřičné a správné, neboť Ronald Reagan se zasloužil o naši svobodu jako málo státníků v dějinách, domácích či zahraničních.

Je tudíž i naprosto správné, abychom si u příležitosti 100. výročí jeho narození připomněli jeho principy a úspěchy.

Klíčem k jeho politice i k jeho úspěchům byla vhodná kombinace realismu a idealismu, které v sobě spojoval. Jeho realismus nebyl cynickou, hodnotově vyprázdněnou Realpolitik, prostou idealismu. Jeho idealismus nebyl naivním hlásáním zbožných přání, nepolíbených realismem.

Naopak, Reagan v sobě spojoval idealismus a realismus ve správném poměru a to byl jeden z klíčů k jeho úspěchu.

Tento jeho přístup lze shrnout do několika bodů:

Nebýt nepřátelštější vůči spojencům, byť z hlediska lidských práv někdy neideálním, než k nepřátelům, kteří jsou z hlediska lidských práv katastrofální.

Být vždy loajální vůči tradičním spojencům, především liberálním demokraciím.

Největším nepřítelem lidské svobody, důstojnosti a lidských práv v 2. polovině 20. století nebyly prozápadní autoritativní režimy, nýbrž totalitní komunismus, opírající se o mocenskou základnu Sovětského svazu a celosvětově z ní expandující.

Komunistický systém je sám o sobě nepřirozený, je však udržitelný za cenu brutálního násilí; avšak při vnějším tlaku na něj se jeho ekonomická neefektivita ukáže v plné nahotě a on se začne hroutit.

Svoboda a demokracie mají být nejen bráněny a udrženy tam, kde jsou, ale navíc i rozšířeny tam, kde zatím nejsou, leč sensibility místního obyvatelstva jsou náchylné je úspěšně přijmout za své. Což byl v 80. letech 20. století případ nikoli celého světa – to není ani dnes - avšak určitě východní Asie, latinské Ameriky, a především střední a východní Evropy.

Obrana, obhajoba a šíření těchto ideálů mají být podloženy věrohodnou politickou, ekonomickou, morální, ale i vojenskou silou. Smyslem vojenské síly je především odstrašování protivníka od agrese a expanze, nikoli nutně její přímé použití proti němu.

A konečně:

Vnější tlak na komunistického protivníka prostřednictvím závodů ve zbrojení vede k jeho krizi, potížím, a následně i kolapsu, zvláště je-li zároveň doprovázen morální ofenzivou, v níž je obyvatelům zemí zotročených komunismem jasně sdělována pravda o jejich vlastních režimech, o jejich vlastní situaci a o tom, že Západ už nechce k tomuto faktu "diplomaticky" mlčet, či jen přihlížet, nýbrž je ochoten přesně a jasně pojmenovat, že černá je černá, bílá je bílá, říše zla je říše zla – a na základě této skutečnosti i konat.

Tuto jasnou a zřetelnou řeč o podstatě komunismu sděloval Ronald Reagan ve své době příměji a otevřeněji než kterýkoli státník jiný. Stal se tak mluvčím a politickým reprezentantem nejen Američanů, ale i milionů svobodymilovných na východ od Železné opony. Stal se tak symbolicky i jejich prezidentem. Mluvil i za ně – tedy za nás. Byl – symbolicky - i naším prezidentem.

Britský liberální myslitel Isaiah Berlin kdysi dělil státníky na lišky a ježky. Jak se liška a ježek od sebe liší?

Liška ví mnoho věcí, ale ježek ví jednu velkou, důležitou věc.

Typickými liškami byli např. Richard Nixon či Bill Clinton. A typickými ježky byli např. Winston Churchill a Ronald Reagan.

Reagan věděl, že je nutné soustředit se na nejdůležitější otázku své doby: oživení americké ekonomiky prostřednictvím snížení daní a zatlačení a následný kolaps sovětské moci prostřednictvím závodů ve zbrojení.

Správně identifikoval tu nejdůležitější politickou prioritu: vítězství ve Studené válce. Již v roce 1976, když se neúspěšně ucházel o republikánskou nominaci na prezidenta, sdělil svému příštímu poradci pro otázky národní bezpečnosti Richardu Allenovi: "Má strategie pro studenou válku zní: my vyhrajeme, oni prohrají."

Jako prezident pak tuto strategii po roce 1980 realizoval. S výsledkem: Ronald Reagan vyhrál, Sověti prohráli.

Díky tomu - a především díky němu - se dnes tady můžeme svobodně, ve svobodné zemi a jako svobodní občané, sejít a připomínat si jeho dědictví a jeho úspěchy.

A já jako politik, státník a premiér si v poslední době často připomínám i jeho jedno další rčení:

"Je neuvěřitelné, jak mnoho toho můžete dosáhnout, když umožníte někomu jinému si za to připsat zásluhy."

Děkuji vám za pozornost a přeji vám úspěšnou slavnostní konferenci.