14.02.2011 19:17:00
Jaký byl H. Mubarak?
Není mnoho českých politiků, kteří měli možnost hovořit s bývalým egyptským prezidentem 2,5 hodiny tak, jako já.
I čeští pravicoví politici v tomto směru selhali svou jednostrannou orientací na Izrael. Dával jsem vždy přednost tomu, abychom udržovali výtečné vztahy s oběma stranami sporu - Izraelci a Araby. A tady mohla - v případě vzniku vlády ČSSD - odehrát svůj part ve prospěch mírového uspořádání i česká diplomacie. A v tom byl důležitým hráčem právě H. Mubarak.
Je jen škoda, že jeho režim léty „stability" zdegeneroval.
Výňatek z mé knihy o zahraniční politice:
Setkání s Hosní Mubarakem
O této mimořádné osobnosti nejvýznamnější země arabského světa jsem hodně věděl a pochopitelně jsem byl na setkání s ním opravdu mimořádně zvědavý. Krátce před mou návštěvou jednala s H. Mubarakem v Káhiře státní tajemnice USA C. Riceová. Dostala k jednání s egyptským prezidentem 30 minut a tento limit nebyl o mnoho překročen. Mé přijetí u prezidenta Mubaraka bylo plánováno na 30 minut, nakonec z něj bylo 2,5 hodiny.
Předmětem diskuze s prezidentem byla především dvě velká politická témata:
Situace v Iráku, když H. Mubarak upozorňoval na vážnost situace v Iráku, což mělo (a stále ještě má) potenciál destabilizovat celý Blízký a Střední východ. Prezident Mubarak jako nejvhodnější řešení pro Irák viděl cestu a la Kemal Atatürk. Tedy nikoliv implementace demokratického systému okopírovaného v západní Evropě, což nemá v Iráku tradici a ani perspektivu, ale podpora silného národního vůdce, který by se opřel o armádu, jež by byla garantem rozvoje sekulárního a pokrokového státu. Podobně, jak se to mezi dvěma světovými válkami povedlo K. Atatürkovi v Turecku. Zdálo se mi, že je to velmi realistická a rozumná úvaha. Mubarak mě požádal, abych o jeho úvahách informoval západní státníky a to jsem také dopisem určeným šéfům vlád či států zemí EU po návratu do republiky udělal. Na můj dopis na tato téma reagoval mj. T. Blair, který se - pro britského premiéra pochopitelně - systematicky a programově zajímal o vývoj v regionu Blízkého a Středního východu.
Situace v Iráku byla v té době stále ještě pod značným vlivem chybných a ještě k tomu stále opakovaných kroků Bushovy administrativy. Přes zřetelné výhrady vůči politice G. Bushe bylo ale patrné, že H. Mubarak si rozhodující význam USA pro vývoj a řešení situace na Blízkém a Středním východě i v oblasti Perského zálivu dobře uvědomuje. Ze smyslu jeho slov vyplývalo, že by považoval za užitečné, kdyby G. Bush více respektoval pohledy a pocity arabských státníků - spojenců Západu a nejednal v Iráku ukvapeně.
Druhou významnou oblastí, kterou jsme se zabývali, byl Irán. Především z hlediska aktivit Iránu vůči iráckým šíitům především na jihu Iráku. Mubarak správně odhadl, že iránský vliv v Iráku poroste. Současně varoval před úvahami, které byly v té době frekventovány v západním světě, zasáhnout vojensky vůči této zemi. Také v tom jsem se plně shodli.
Nevěnovali jsme při našem jednání větší pozornost problematice Afghánistánu. H. Mubarak je vzděláním a profesí vojenský letec, dobře si vzpomínal na československé dodávky sovětských stíhaček MIG - 15 do Egypta v polovině 50. let a na školení egyptských letců ve speciálních kursech v Československu.
Další oblastí, o které jsme obšírně hovořili, byla oblast hospodářské spolupráce. Tradiční mezi oběma zeměmi již od doby mezi dvěma světovými válkami. Státní návštěvy se účastnila poměrně početná delegace českých podnikatelů vedená místopředsedou Hospodářské komory ČR panem Cílkem.
Při státní návštěvě byl mým hlavním partnerem při jednáních na egyptské straně premiér Nazíf. Velmi příjemný a komunikativní muž. Hovořili jsme především o otázkách posilování česko - egyptské hospodářské spolupráce.
Stručný životopis H. Mubaraka
Hosní Mubarak je prezidentem Egypta od října 1981, tedy již dlouhých 29 let. Je tak nejdéle sloužící hlavou egyptského státu v novodobých dějinách. Do čela nejvýznamnější arabské země byl zvolen po smrti svého předchůdce Anwara Sadata, který se stal 6. října 1981 při vojenské přehlídce obětí atentátu. Při převzetí funkce prezidenta bylo Mubárakovi 53 let a zaujímal v té době funkci vice -prezidenta země.
Původním povoláním a vzděláním je voják, konkrétně vojenský letec. Absolvoval egyptskou Vojenskou akademii, poté už jako důstojník vojenského letectva studoval v Sovětském svazu. Na špičku své vojenské kariéry vystoupal počátkem 70. let minulého století, kdy byl jmenován náměstkem ministra obrany a velitelem egyptského vojenského letectva.
Za své úspěšné působení ve válce s Izraelem na podzim roku 1973 byl povýšen do vysoké hodnosti maršála vojenského letectva.
Ve stejném roce kdy se Hosní Mubarak stal egyptským prezidentem, tedy v roce 1981, bylo rozhodnutím Arabské ligy suspendováno členství Egypta v této nejstarší regionální organizaci států. Současně bylo sídlo Arabské ligy přesunuto z Káhiry do Tuniska. Nic takového se před tím, ani nikdy potom v historii Arabské ligy nestalo. Připomeňme si, co bylo motivem tohoto bezprecedentního rozhodnutí. Arabský svět tak reagoval na separátní, bilaterální dohody prezidenta Sadata s Izraelem, s tehdejším izraelským premiérem Menachemem Beginem v letech 1978 a 1979. Symbolem této odvážné Sadatovy politiky (za níž, jak jsem uvedl, ve vlastní zemi zaplatil smrtí) se staly především jeho dohody s M. Beginem, za osobní účasti prezidenta USA Jimmy Cartera, v sídle amerických prezidentů v Camp Davidu.
Až o osm let později Arabská liga své rozhodnutí odvolala a vrátila sídlo Ligy opět do Káhiry.
Pod vedením prezidenta Mubáraka se Egypt bez váhání začlenil do koalice zemí vytvořené na přelomu let 1990 a 1991 prezidentem G. Bushem st. s cílem vojensky vytlačit iráckého vládce Saddáma Husajna zpět z Kuvajtu ( tzv. válka v Perském zálivu ). Saddám přepadl a obsadil v srpnu 1990 v rozporu s mezinárodním právem Kuvajt. Egyptské vojenské útvary byly jedny z prvních zahraničních jednotek , které se při přípravě útoku na irácká vojska v Kuvajtu přemístila na území Saudské Arábie. Tato Mubarakova rozhodnost a ochota pomoci Washingtonu, byly údajně po porážce Iráku a jeho vytlačení z Kuvajtu vysoce finančně oceněny. Podle nepotvrzených informací odepsaly v této souvislosti USA, Světová banka, MMF a bohaté arabské země vyvážející ropu Egyptu dluhy v úhrnné výši 2O mld. US.
O 12 let později, v roce 2003 - při dalším americkém útoku na Irák - však již byla situace zcela odlišná. Prezident Mubarak nejenže tentokrát nevyslal své jednotky do války, ale jasně se vyslovil proti útoku samotnému. Důvody změny Mubarakovy pozice byly jasné - v prvním případě, počátkem devadesátých let, Saddám nezpochybnitelně přepadl a okupoval cizí zemi (Kuvajt) a proto bylo nezbytné jej vykázat do patřičných mezí.
V roce 2003 byly naopak americké důkazy o tom, že Saddám vlastní jaderné a jiné zbraně hromadného ničení, velmi chatrné. A nakonec se dokonce ukázalo, že byly nepravdivé. Navíc Mubarak poukazoval racionálně na to, že těžištěm problémů Blízkého východu není Irák (byť měl Saddám naprosto katastrofální bilanci v oblasti lidských práv i při plnění rezolucí RB OSN), ale po desetiletí neřešený izraelsko - arabský resp. izraelsko - palestinský konflikt. Podle různých zdrojů, většinou oficiálně nikdy nepotvrzených, ani nevyvrácených, došlo za téměř třicet let působení ve funkci prezidenta na Hosní Mubaraka ve funkci prezidenta k šesti atentátům či pokusům o atentát na něj. Hosní Mubarak je ženatý s manželkou Suzanne a je otcem dvou synů.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
