Začátkem srpna letošního roku vyšla ve Velké Británii kniha Paula Masona s názvem Postkapitalismus a hned rozvířila hladiny zakalených vod. Autor v knize ukazuje, že se po více jak 25 letech, kdy se rozpadl východní blok, nachází západní kapitalismus na hranici svých možností, a proto nevyhnutelně začne přecházet do nového stádia, který nazývá postkapitalismem. Je tomu skutečně tak?

Autor má nepochybně pravdu v tom, že se v současné době stále rychleji rozvíjejí komunikační média – jak říkám i já, tak svět se začíná síťovat. Navíc už děti od školních let umí zacházet s počítačem nebo určitou jeho modifikací. Často ani neumí pořádně mluvit nebo psát či počítat, ale už umí pustit počítač a hrát na něm hry. I to je produktem postkapitalismu. Nicméně to do značné míry vede k problému, kdy některé děti mají problém se naučit základní lidskou komunikaci. Například psycholog Manfred Spitzer na tento fakt ukazuje ve své knize Digitální demence. V té jasně popisuje, že si začínáme „vyklikávat mozek z hlavy“ – je ve své podstatě jedno, zda nějakou věc známe nebo ne, ale důležité je, že víme, kde ji najdeme. K tomu nám vždy pomáhá slavný „strýček“ Google nebo „tetička“ Wikipedia. To je náznakem, že se nacházíme v úplně jiném světě, než na začátku éry internetu. Celý digitální svět se nám začíná přelévat i do našich soukromých životů. Často se zdá, že jsme na elektronických médiích doslova závislí. Používáme chytré telefony, tablety, notebooky, ale i další věci, které nám současná informační společnost nabízí. Umíte si někdo dnes představit život bez mobilního telefonu? Myslím si, že asi nikdo nebo jen málokdo. Jako kdyby nám přirostl k tělu a byli jsme pořád on-line. Údajně se ukazuje, že tato závislost začíná mít i své negativní jevy, kdy pokud jsme bez telefonu, tak pociťujeme klasické abstinenční příznaky. Jsou často podobné těm jako například ze závislosti na alkoholu nebo drogách. Elektronická média nás posunula do „digitální“ závislosti na digitálních přístrojích. Technika nás pomalu, ale jistě začíná pohlcovat. Projekt postkapitalismu se začíná rozbíhat po celé naší planetě. Představa, že by došlo k masívnímu výpadku proudu a tím pádem ke kolapsu naší digitální civilizace je opravdu odstrašující.

Digitální závislost je jen jedním z důsledků nástupu postkapitalismu. Pryč jsou doby, kdy se v roce 1990 tvrdilo, že nastane konec dějin a tím pádem přijde poslední člověk. To prohlašoval Francis Fukuyama. Konec dějin nenastal. Místo toho se kapitalismus posunul do své vyšší fáze, kdy pomocí globalizace začal ovládat celou zemi. Nikdo nedokázal odhadnout důsledky. Ty přichází až v současnosti. Národní státy čím dál více přicházejí o svoji možnost vládnout na svých územích a místo toho se vládnutí místních elit změnilo jen na správu daného území pod taktovkou vlády nadnárodního kapitálu. Zároveň dochází i k tzv. offshoringu, kdy je výroba z daných států přesunuta do zahraničí a tím pádem dochází k poklesu pracovních míst v daném státě. Tím trpí v současné době hodně západních států a mohou za to nadnárodní firmy, které výrobu přesouvají tam, kde je levnější pracovní síla. Kola nového kapitálu se roztáčejí čím dál více a to s dopadem hlavně na občany národních států. Nadnárodní kapitál nezajímá, kde bude umístěn. Důležité pro něj je, aby měl co nejlevnější pracovní silu. Omezuje a likviduje odbory, aby mu nestály v cestě jeho rozmachu. Člověk je podle této teorie až na posledním místě a to je špatně.

Je možný návrat před dobu „postkapitalismu“? Nevím, zda je možné se vrátit před tuto dobu, protože to bychom se museli vrátit před dobu globalizace a éru internetu. K tomu zcela jistě nedojde, alespoň ne v blízké budoucnosti. Nicméně se může stát cokoliv – od živelných katastrof počínaje, přes extrémní počasí pokračujíce a globální katastrofou ve formě black outu konče. Chmurné to vyhlídky pro globalizované lidstvo, které přetváří planetu zemi každým okamžikem. Ale abych nekončil jen chmurnými vyhlídkami. Pokud se národní státy postaví nadnárodnímu kapitálu, dokáží ho nasměrovat do regulovatelného koryta, pokud nadnárodní uskupení dokáží zavést různé daně – například z kapitálových výnosů, jak ve své knize Kapitál ve 21. století navrhuje Thomas Piketty, tak se zcela jistě posuneme dále ve vývoji lidstva.

Když manželé Tofflerovi ve své knize Nová civilizace popisovali příchod společnosti manažerů, tak se jednalo o začátek finanční globalizace. V současné době se pravděpodobně nacházíme v „postglobalizaci“, kdy si globální hráči určují chod planety se všemi důsledky pro lidstvo – globální oteplování, přelidnění, závislost na nerostných zdrojích. Musíme se však zamyslet nad tím, jak dál – žít v souladu s přírodou, zachovat trvale udržitelný rozvoj a návrat k podstatě socialistických myšlenek – lidství, humanismu. I to musí být jedním ze základních pilířů, konkurentu proti postkapitalismu a tím musí být projekt socialismu v novém tisíciletí.