Výslovný návrh zavést povinné kvóty jsem svým hlasováním nepodpořil (Am. no. 3 report Ska Keller A8-0245/2015). Zprávu jako celek jsem ale podpořil, protože například vyzdvihuje důležitost rozlišování mezi uprchlíky, ohroženými na životě, a ekonomickými imigranty, povinnost členských států navrátit neoprávněné imigranty, stejně jako návrh, aby se při přemisťování zvažovaly preference žadatelů podle nařízení EU č. 604/2013 – tedy na základě sociálních a rodinných vazeb.
Pokládám požadavek na evropskou solidaritu za podstatnou i z hlediska bezpečnosti České republiky. Nechci domyslet situaci, pokud by se konflikt na Ukrajině zhoršil a na české hranice by dorazily desetitisíce ukrajinských uprchlíků. Jistě bychom volali po evropské solidaritě, protože v takovou chvíli by nám podoba dublinského nařízení nevyhovovala.
Tentokrát jsem zkrátka hlasoval zcela totožně jako dne 29. 4. 2015 o obdobné první rezoluci. I tehdy jsem povinné kvóty nepodpořil a podpořil závěrečný návrh.
Stejně tehdy hlasovali i mí kolegové z KDU-ČSL, kteří ovšem včera změnili názor a nyní potřebu evropské solidarity nepodpořili, čehož upřímně lituji.
Lituji také, že mne novináři z Práva nekontaktovali, abych jim své hlasování zdůvodnil a mohlo se předejít nepřesnostem v jejich textu.
Hlasoval jsem ve shodě se svým svědomím, stejně jako mí kolegové Niedermayer a Štětina, ve shodě se stanoviskem mého hnutí Starostů a nezávislých, které přikládám v příloze. Ve stejné shodě budu dnes podporovat další návrh rezoluce (Migrace a utenčenci v Evropě, RC8-0832/2015), o němž bude dnes hlasovat Evropský parlament, a který rovněž stojí na principech evropské solidarity, protože je to v bezpečnostním zájmu naší země.
Stanislav Polčák, poslanec Evropského parlamentu za TOP 09/STAN a místopředseda STAN
