Naopak si myslím, že i po vyjádření českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, že kroky norské strany stojí v elementárním rozporu s ujištěními, které byly norskou stranou dány, by měla být norská velvyslankyně „denně“ zvána k prezidentovi, premiérovi, do českého Parlamentu a dalším státním orgánům.

Vyhoštění nejenže nic neřeší, ale opakovaně jde proti zájmům dětí, o něž v tomto případu jde. Osobně jsem již před časem sdělil kolegovi Zdechovskému svůj názor, že nepochybně norský postup je za hranou přijatelnosti, ale rovněž ani postup některých českých politiků, kteří se na této mediální vlně vezou, je v příkrém rozporu se zájmy dítěte.

Česká strana by měla paní Michalákové poskytnout maximální právní pomoc, specialisty na norské právo a proces před Evropským soudem pro lidská práva, protože právě před štrasburským soudem se již zoufalá matka jedné chyby dopustila, kdy její stížnost proti postupu norských úřadu odmítl pro nedodržení požadavků evropské úmluvy. Samozřejmostí by mělo být stupňování diplomatického úsilí a tlaku. Ten však bude zásadně ohrožen, pokud obě strany spolu nebudou komunikovat.

V této hysterii a oprávněného rozhořčení si dovoluji vyzvat k opatrnému postupu českých úřadů a svých kolegů politiků, aby zájmy dotčených dětí byly skutečně na prvním místě.