Takovou nouzí trpí primitivní antikomunismus a na tak mizernou úroveň klesá sázka našich prorežimních novinářů na národní ztrátu paměti.
V článku nazvaném „Ani brambor nazmar aneb Jak režim zneužíval studenty“ se autor dopouští mnoha plivanců na zmíněné podzimní studentské výpomoci zemědělcům. Tvrdí, že minulý režim chápal studenty jako „úžasně levnou a lehce dostupnou pracovní silu“, kterou krutý komunistický režim brutálně zneužíval, když potřeboval sklidit každoroční úrodu a samotní zemědělci na vše nestačili. Neopomíná zdůraznit, že zemědělské výnosy měly přednost před vzděláváním žáků a studentů, které tím zřejmě velmi trpělo.
Na konci úlitby dnešnímu režimu dokresluje autor hloubku nesmyslnosti svých výplodů, když popisuje, jak převrat v roce 1989 zametl s nucenými pracemi na polích. Nový režim jednoduše privatizoval JZD a soukromníci bryskně zavedli mechanizaci, takže studenty už nebylo třeba!
Člověk si musí přečíst článek několikrát, aby uvěřil kombinaci drzosti a stupidity v něm použité.
Asi každý, kdo kdy zažil bramborové, chmelové a jiné školní brigády ví, že všechno bylo jinak. Jako studenti jsme se těšili na vítanou změnu a úžasný kopec srandy, co jsme na brigádách zažili. Rozhodně jsme nedřeli na „nucených pracích“ jako nějací feudální sedláci. Studenti často dostávali nejtěžší manuální práci, ale rozhodně nás nezabila, spíše naopak. Navíc zemědělské stroje samozřejmě obsluhovali sami zemědělci, na to nás nepotřebovali.
Stát se v 50. letech stále vzpamatovával z válečných let, obnovoval těžce zkrušené hospodářství, mnozí dnes zapomínají, že přídělový systém na jídlo skončil až v roce 1953. To, že téměř celý národ s nadšením budoval novou „svojí“ republiku byla tehdejší pravdivá realita. Do ní zcela samozřejmě zapadalo angažování studentů zdarma na polích, kdy zemědělci neměli dost sil na sklizeň. Co na tom bylo nemorálního? Vnímám to i z dnešního pohledu naopak jako vysoce morální. Všichni se tehdy snažili přispět k tomu, aby bylo co jíst. Studenti samozřejmě i tehdy žili a cítili tak jako všichni studenti ve všech dobách a režimech, ale rozhodně to pro ně nebylo nějaké utrpení a stejně tak pro učitele, kteří jezdili s nimi.
V pozdějších letech sice zmizelo původní nadšení, ale studenti dostávali za práci docela slušnou mzdu (kdo uměl vzít za práci, vydělal si slušně), což bylo pro studenty požehnání, protože jinak neměli moc příležitostí si vydělat vlastní peníze. O fantastické srandě, stmeleném kolektivu, o prvních láskách, na které každý vzpomínal celý život, nemá cenu vyprávět. Pamětníci vědí a mladí to nepochopí.
Jednoduše řečeno: Vykořisťování studentů na nucených pracích za minulého režimu jsou nestoudné výmysly, které využívají primitivní antikomunismus dnešního režimu a nepoučenost mladších lidí, kteří jsou těmito bláboly „krmeni“ od malička.
Vojtěch Adam, poslanec PS PČR za KSČM
