Možná si vzpomenete, že to není tak dlouho, co jsme v této Sněmovně probírali nebo procházeli novelu školského zákona, a taky ji přijali. Já mám pocit, že to bylo někdy na jaře tohoto roku. Neuplynul ani rok, a setkáváme se tady znovu, abychom znovu otevřeli školský zákon, a znovu prováděli nějaké změny. Už samotný ten fakt by nás měl zneklidňovat, protože není dobré, právě v oblasti školství, aby stát neustále zasahoval do legislativy, neustále měnil pravidla hry, měnil podmínky, které školy mají, a překotně, a během jednoho roku podruhé je překotně, a překotně neustále upravoval a "vylepšoval" školský zákon. Paní ministryně, a mohlo by vás napadnout, paní ministryně je v úřadu nová, tak chtěla přinést něco nového do školské legislativy, tak proto teď otvíráme znovu školský zákon.
Ale není to tak úplně pravda a paní ministryně Valachová je v tom do jisté míry nevinně, protože základní myšlenky, které jsou předloženy v novele školského zákona, ty jsme slyšeli už z úst jejího předchůdce ministra Chládka, to znamená takové ty nápady na povinné předškolní vzdělávání, nápady na jednotné zkoušky na střední školy a další a další věci. Takže je to asi skutečně spíše než nějaká iniciativa paní ministryně Valachové jakási socialistická obsese, že tímto směrem je potřeba co nejrychleji naše školství změnit a upravit.
Paní ministryně tady ve svém vystoupení mluvila o tom, že základním motivem, motivací, proč to všechno děláme, je zlepšení kvality naší vzdělávací soustavy našich škol. Neslyšel jsem ale jediný argument, jediný důvod, proč by právě tato opatření měla kvalitu našich škol zlepšit. Domnívám se, že žádný takový důvod nám ani paní ministryně říct nemohla, protože všechna ta opatření jsou ve své podstatě zbytečná, nesmyslná, byrokratická a kvalitu našeho školství nezlepší ani v tom nejmenším.
Nechci mluvit dlouho a určitě v debatě bude dost příležitostí, aby moji kolegové vysvětlili podrobně, co nám na jednotlivých bodech vadí, ale aspoň ve stručnosti několik základních argumentů, proč děláme věc, která je zbytečná, školství nepomůže a spíše celý vzdělávací systém zase zkomplikuje.
Co je asi na předložené novele nejhorší aspoň z mého hlediska, je nápad, že budeme mít povinné předškolní vzdělávání, tedy jednoduše všechny děti budou muset rok před zahájením základní školní docházky chodit do mateřské školy. Položme si otázku proč. Proč by měly všechny děti chodit do mateřské školy? Proč to nařídíme? Proč to bude v zákoně? Proč budeme všechny nutit?
Když se podíváme na to, jaká je situace, podíváme se na výsledky šetření České školní inspekce, tak zjistíme, že už dnes mateřskou školu navštěvuje - ono se to meziročně liší - ale zhruba kolem 90 procent dětí. Nedokážeme úplně přesně říct, které z těch 10 procent, které tam nechodí, jsou děti z problematických rodin, z těch takzvaně sociálně vyloučených lokalit, z těch, které mají potom problémy s nástupem do základní školy. To procento se odhaduje někde mezi třemi až pěti. Všichni ostatní jsou z rodin, které dobře připravují děti na základní školu, které prostě z různých důvodů jenom neposílají dítě do mateřské školy, třeba protože maminka je s mladším sourozencem na mateřské dovolené nebo protože jsou v rodině dobře se starající prarodiče, kteří pomáhají s výchovou, a prostě rodina nepotřebuje posílat dítě do mateřské školy. Tyto děti jsou na základní školu dobře připraveny a není jediný důvod, není jediný důvod (opakuje s důrazem), proč by jim stát měl říct: Tak a teď budete posílat dítě do školky, a když nebudete, tak budete platit pokutu, anebo můžete chodit na nějaké zkoušky, kde budeme zjišťovat, jestli to dítě připravené je, nebo není. Je to úplný nesmysl.
A jestli chceme řešit ty tři, čtyři, pět procent dětí z těch problematických rodin, které nedokážou připravit dítě na základní školu, nemají třeba nějaké základní, sociální, hygienické a jiné návyky, a to všechno s čím se setkávají potom učitelé na základních školách, tak to určitě nevyřešíme tím, že jim stanovíme tuto povinnost, protože pokud nebudeme pracovat s těmi rodinami, neuděláme celou řadu jiných opatření, spíš motivačních než sankčních, tak stejně žádnou situaci nezměníme. Ale i kdyby, tak kvůli tomu, že někdo nedělá, co má, nařizovat všem ostatním, jak se mají chovat, co mají dělat s dětmi, že musejí dávat děti do školy, že se stát bude o ně starat, aby byly dobře připraveny na základní školu, je absurdní a nemá to žádný smysl.
Argumentovat tady zahraničím také není příliš užitečné. Je to právě oblast školství a vzdělávacích soustav, která není v rámci Evropské unie z dobrých důvodů integrována právě proto, že se zde setkávají různé tradice, zvyklosti a že vzdělávací systémy, které mají velmi rozdílné formální vymezení, institucionální strukturu, mohou dosahovat stejně dobrých výsledků. Proto říkat tady, jak je to v Rakousku nebo v Německu nebo v Polsku, je samozřejmě možné, ale moc nám to v debatě nepomůže. Mohli bychom třeba uvádět příklad Francie, která je známá z hlediska dětí poměrně striktním vzdělávacím systémem včetně sobotního vyučování atd. To jsou prostě jiné tradice, které s tou naší nemají nic společné.
Jestli chceme zlepšit kvalitu naší vzdělávací soustavy, a to bychom měli, to by měl být náš cíl, tak to pravděpodobně neuděláme tím, že budeme prodlužovat dobu, kterou děti tráví ve školách. Možná si mnozí z vás vzpomenou, že to zase není tak dlouho v historické perspektivě, kdy jsme prodloužili základní školu z osmi na devět let. A položili jste si někdy otázku, jaký to mělo výsledek? Vědí ty děti, které končí základní školu místo po osmi po devíti letech něco lépe, více, mají hlubší znalosti? Má to nějaký význam z hlediska kvality vzdělávání? Já vám na to odpovím. Velmi malý, pokud vůbec nějaký. Prodloužili jsme dobu, kterou děti tráví v základní škole, ale z hlediska kvality vzdělávání to žádný velký efekt nepřineslo.
Ale co se teď děje? Možná to dobře znáte ze svých rodin od svých dětí, nebo když se díváte kolem sebe. Dnes maturují lidé, a zase si přiznejme, že 70 procent populačního ročníku skončí u maturity, dnes maturují lidé v devatenácti a čtvrtina z nich nebo mnozí, nevím, jestli je to přesně čtvrtina, třeba je to pětina, maturuje ve dvaceti letech. Je tohle žádoucí stav? Odpovídá tomu kvalita vzdělávání? Odpovídají tomu jejich znalosti? Je to potřeba, aby v devatenácti, ve dvaceti maturovali?
Za první republiky to bylo tak, že řada lidí, která končila univerzitu s doktorátem, měla dvacet dva let. Donedávna to bylo taky tak. V mé generaci bylo možné ve dvaceti dvou letech s malým doktorátem skončit univerzitní studia. Dneska nám spousta dětí maturuje ve dvaceti letech, protože zbytečně dlouho chodí do základní školy. A teď ještě přijde Ministerstvo školství s tím, že řekne: Ale to nestačí, to nestačí - těch devět a čtyři roky, ještě budou muset děti chodit jeden rok před tím do školy, takže nám to základní vzdělání bude tvořit ten časový úsek života od pěti do patnácti let.
Dámy a pánové, neexistuje pro to žádný relevantní důvod. Jenom nějaká ideologická posedlost, která vede k tomu, že prostě co nejdříve je potřeba mít děti v nějakém zařízení, které spravuje stát nebo jemuž dává licenci stát, abychom je měli pod kontrolou, a ty rodiče a všechny nějak vychovávali. Žádný jiný důvod to prostě mít nemůže a taky to žádný jiný důvod nemá. Takže zavádět povinnou předškolní výchovu nebo povinné předškolní vzdělávání, je to součást vzdělávací soustavy, je zbytečné, neobhajitelné a v důsledku škodlivé.
Schválně tady nemluvím o ekonomických nákladech, které jsou s tím spojeny, ale chci vám poukázat na tu zbytečnost toho, prodlužovat nadále dobu, kdy děti sedí ve škole. Tolik k té první a nejvážnější věci, kterou obsahuje tato zbytečná novela školského zákona.
Ta druhá se týká jednotných přijímacích zkoušek na střední školy.
A zase první otázka, kterou si musíme položit, je, proč, co tím dosáhneme, co budeme testovat, co chceme vědět. Opravdu si myslíme, že ředitelé škol nedokáží dobře sestavit svoje přijímací testy, že nedokáží vybrat děti, které chtějí přijmout na svou školu? Opravdu si myslíme, že bude tak hrozně dobré, když třeba mladí chlapci a dívky, které se chtějí stát zdravotníky a hlásí se na zdravotní školu, že budou dokazovat, že v celostátním srovnání dobře uspěli v češtině a matematice, že se jako zlepší výběr? Nebo prostě je lepší to, co je teď, že ředitel té zdravotnické školy nebo ředitelka je schopna sama si podle motivace, podle dalších kritérií prostě vybrat ty, kteří se na to povolání lépe hodí? K čemu budeme zavádět další státem řízený centralizovaný systém, když víme, že ty předcházející, které jsme zaváděli, ne vždycky dobře fungovaly, byly drahé a žádnou zlepšenou kvalitu ničeho nepřinesl.
A jestli chceme zlepšovat kvalitu vzdělávání, tak ne společnými přijímacími testy. K čemu to je? Máme testování v uzlových bodech vzdělávání, tedy v páté a deváté třídě. To je nástroj, který můžeme vidět a dostávat zpětnou vazbu o tom, jak školy učí, kde je potřeba provádět zlepšení, kde má třeba ministerstvo zasahovat. Ale jednotné přijímací zkoušky jsou zbytečné, je to byrokratizace školské soustavy, bude to drahé a nepřinese to lepší výsledky. Ano, můžete mně někdo namítnout: No ale podívejte se, kdo dneska studuje na střední škole? Co se tam dostává za děti? Vždyť jsou tam ti, kteří tam nepatří, kteří by měli jít do učení! Nejspíš máte pravdu, ale problém je jiný. To neodstraníte jednotnými přijímacími zkouškami. V žádném případě. To bychom odstranili tím, k čemu jsme v této společnosti neměli odvahu, a to je redukcí počtu středních škol. Tím, co se nazývá optimalizace, prostě zrušením těch, které jsou špatné a které jsou tady navíc. Ale to se nestalo, takže nabídek na středních školách je obrovské množství a regulovat to teď ze strany státu tím, že zavedeme jednotné přijímačky, není žádné řešení toho problému, protože k žádnému dobrému výsledku to nepovede.
Pokud jde o společnou nebo povinnou zkoušku z matematiky jako součást té státní části maturitní zkoušky, tak to je jediný bod z těch všech, o kterém si myslím, že je potřeba diskutovat a který má dobré důvody a který má i oporu v názorech odborné veřejnosti. Ale než něco takového uděláme v zákoně, tak bychom měli pokračovat v debatě, která teď ustala, o tom, jakou chceme mít maturitní zkoušku do budoucna? Co bude ta státní část a co bude ponecháno na školách? K čemu ta maturita bude sloužit? Bude skutečně nadále v České republice zachována praxe, že máme maturitu, pak máme přijímací zkoušky dokonce se státní účastí, státní část maturity, a pak máme přijímací zkoušky na vysoké školy. Nebo to dokážeme, jak je to v jiných zemích, spojit třeba do jednoho testování. Musí mít opravdu maturitu - a podotýkám tady pro ty, kteří třeba neznají jiné školské soustavy, že maturita je hodně specifický prvek jenom některých vzdělávacích systémů. Musíme mít opravdu maturitu u všech typů škol, u kterých ji máme teď? Nebo ji můžeme něčím nahradit? Ale dokud takovou debatu za sebou nemáme, tak znovu zasahovat do současné podoby státní maturity, zavádět tam povinnou matematiku, pro které já jsem, ale až na základě toho, že nám bude jasné, k čemu je maturitní zkouška, jakou má koncepci, jakou má vazbu z hlediska přijímání na vysoké školy a co od ní jako společnost očekáváme. Ale zavádět to teď mně připadá neodpovědné.
A to datum, které tady paní ministryně zmínila a já jí aspoň děkuji za to, že nepokračuje v nesmyslných návrzích svého předchůdce, že to uděláme od roku 2019 atd., tak to datum školní rok 2020/2021, to je vůbec první možné. Kdyby všechno šlo optimálně, kdyby všechno šlo optimálně, jako že nepůjde, kdy se povinná zkouška z matematiky dá zavést. Já si myslím, že to datum je nerealistické, ale aspoň je teoreticky stihnutelné na rozdíl od těch dat, se kterými tady operoval předchůdce paní ministryně Valachové. Ale to nic nemění na mé základní výhradě, že maturitní zkouška z matematiky může být jako povinná zavedena až poté, co nám bude jasné, co chceme s maturitou dělat, jakou má podobu a jaké bude mít místo v naší vzdělávací soustavě. Do té doby je to neodpovědný zásah do maturitních zkoušek, do té státní části, která po obrovských problémech v těchto letech konečně jakž takž funguje, jak ji neohrožujeme tím, že do toho vneseme další prvek.
Z tohoto důvodu já pokládám za naprosto neodpovědné a já se vůbec divím, že s tím ministerstvo přichází, znovu zasahovat do způsobu opravování písemných prací třeba z českého jazyka a dalších věcí. Proč? My jsme horko těžko napravili to, co se nenastavilo dobře a cokoliv jsme svěřili školám, tak funguje lépe než když to opravujeme nějakým celostátním způsobem. Tady do toho zasahovat je podle mě absolutně zbytečné, neodůvodněné, odporuje to dokonce naší zkušenosti a nevím, proč bychom měli jakoukoliv změnu dělat.
Pokud jde o takové nápady, že do zákona dáme nějakou národní radu a nějaké komise další a další - no prosím vás, k čemu je to dobré? Máme desítky různých komisí, máme spousty v oblasti školství a v oblasti výzkumu taky, desítky strategií, politik, koncepcí a do toho dáme ještě jeden zastřešující orgán, protože ministři jsou slabí, bývají tam jenom krátce, a tak tady budeme mít nějakou radu moudrých, která cosi bude dělat s naším vzděláváním. Nebude! Nedávejme to do zákona! Je to jenom zaplevelování legislativy. Nedělejme takové věci, které jsou byrokratické, od začátku odsouzeny k neúspěchu a kvalitě školství nepřinesou vůbec nic.
Místo abychom řešili opravdu věci, které stát má řešit, kde je to povinnost státu to řešit, jako je třeba vzrůstající nerovnost v kvalitě vzdělávání mezi jednotlivými kraji, která je způsobena špatným financováním, na to by se mělo ministerstvo soustředit - tak tady dostáváme jakýsi návrh ideologicky podbarvený, opatření ve školství, která nemohou, nemohou vést k žádnému dobrému výsledku a kvalitu nezlepší ani o kousek.
Takže, dámy a pánové, pokud jste mě dobře nebo aspoň trochu poslouchali, tak chápete, že mám teď jedinou možnost, a to je navrhnout Poslanecké sněmovně, abychom tento návrh novely školského zákona zamítli už v prvním čtení. Věřte mně, že pokud tak uděláme, tak pomůžeme našim školám, naším žákům a studentům mnohem více než když tady tuto novelu přijmeme. A pokud vám jde opravdu o kvalitu školství, o které tady mluvila paní ministryně Valachová, tak podpořte můj návrh a hlasujte se mnou pro zamítnutí už v prvním čtení.
