Chci úvodem vyjádřit hlubokou soustrast Francii a francouzskému lidu. Zemi, která nám je blízká již více než století, kterou jsme okouzleni, krásou její krajiny, libozvučným jazykem a úžasnou literaturou. Bohužel je to i země, která nás opustila v předvečer Druhé světové války a byla až příliš vstřícná komunistické ideologii. A zároveň země, která přes odpor takových velikánů jako je generál Charles de Gaulle a Jean-Marie Le Pen se otevřela přivandrovalcům především z Afriky a Asie. Během několika desetiletí se tak rozsáhlá území této krásné země stala líhní terorismu. Nikdo z těch přivandrovalců, kteří měli to štěstí, že mohli díky benevolenci francouzského národa zůstat v této zemi, se nechtěl přizpůsobit, splynout, zařadit do francouzské společnosti. Moc Francouzské republiky na tato území nezasahovala, žila si vlastním životem a jako pátá kolona se připravovala k rozbití a ovládnutí země.

Ještě jednou upřímnou a hlubokou soustrast.

Tyto dva proudy jak z Afriky a Blízkého východu tak i Dálného východu se střetávají jen zdánlivě a to pouze z hlediska současných obyvatel Evropy. Ekonomické a politické moci bude úplně jedno, kdo bude tvořit převládající obyvatelstvo Evropy, zda to původní, sídlící zde po tisíciletí anebo to nové, přicházející na začátku třetího tisíciletí.

Vřava, která nastane v příštích týdnech a měsících bude ve znamení dvou základních proudů.

Na jedné straně vzestup těch sil, které budou vyzývat více, či méně radikálním způsobem k opevnění hranic Evropy a vrácení přivandrovalců zpět za tuto opevněnou hranici a na straně druhé mediální propagace obhájců lidských práv a inteligence s jejich představou o vstřícnosti k přivandrovalcům a především o tom, že nově příchozí do Evropy pochopí její křesťanské principy nastavit po políčku druhou tvář a na hozený kámen odpovědět chlebem.

Objektivně jsou oba tyto proudy svým způsobem extremistické. Ani jeden z nich totiž nepočítá s tím, že uvnitř Evropy je již tak početná pátá kolona, vybavená občanstvím Evropské unie a jejích členských zemí, že ji není možné ignorovat. Zároveň za hranicemi Evropy je jiný svět, než jej známe z pohledu našeho každodenního shonu, práce, péče o rodinu a děti. Tam jsou připraveny desítky a stovky milionů.

Evropa jen pyká za svoji slabost.

Musíme si uvědomit, že se rozhodně nejedná o první atentát takového rozsahu. Zapomněli jsme snad, že dne 26. října 2002 vyznavači islámu zavraždili v Moskvě 129 lidí? Zapomněli jsme snad, že dne 11. března 2004 zavraždili osoby stejného vyznání 191 osob v Madridu?

Jak dlouho podle vás bude trvat, než se zapomene na dvě stovky mrtvých z pátku 13. listopadu 2015?

I Řím byl kdysi silný, ovládal většinu poznaného světa. Ovšem jen do té doby, dokud dobýval, bránil svoje hranice a byl ochoten krvácet pro obranu svého světa, kultury a své představy o uspořádání lidské společnosti. Jakmile přestali Římané nosit meče, zřekli se boje a najímali stále více barbarů, aby za ně bojovali, nastal jejich pád. Bohužel Evropa již není v bodu zlomu, ale již za tímto zlomem. Evropané rezignovali na obranu svého teritoria, když jej otevřeli pro bezbřehé a nekontrolované přistěhovalectví a může nám být jen slabou útěchou, že v podobné situaci jsou i Spojené státy americké. Ve všech případech však tato situace a tento úpadek je dán činností levicově orientovaných osob a hnutí. A rozhodně ne vždy jejich obhajoba přistěhovalectví byla založena na nějakých humánních principech. Vždy šlo spíše jen o to, jak co nejsnadněji získat volební hlasy a z toho vyplývající postavení ve společnosti, příjmy a moc.

Těmto cílům všehoschopní a bezohlední obětují cokoliv, především však vlastní zemi, vlastní národ a jeho budoucnost.

Stěhování národů již začalo.

Před tímto faktem nelze strkat hlavu do písku, ani není možné snažit se na něm vydělávat ubohé politické body pro příští parlamentní volby. Nikdo z propagátorů vstřícnosti k přivandrovalcům a multikulturního společenství si nikoho z nově příchozích neubytuje ve svém domě a nepošle své dítě do stejné školy s nimi.

Zároveň k čemu budou narůstající procenta těm, kdo touží po úspěchu ve volbách, jen kvůli poslaneckým příjmům, a vnějším odznakům moci. K čemu, když nemají ani dnes konzistentní program, který by zahrnoval více než jen protipřistěhovalecké výkřiky, natož konkrétní představu co dělat a dostatek lidí na realizaci, byť mlhavých představ o řešení současné situace. Zasedat v parlamentu by mohlo mít takový význam, jako třeba mají francouzské zákony na předměstích Paříže Saint Denis, Villiers-le-Bel a další.

Někdo by mohl argumentovat, proč ti teroristé nepočkali třeba na příští rok, až jich tady bude více o několik milionů a budou připraveni k převzetí moci. Odpověď je jediná a vyráží dech.

V Evropě je již tolik bojovníků islámu, že si mohou dovolit zahájit ozbrojený boj proti evropským národům.

Vřava, která jistě alespoň v českých médiích vypukne, však v sobě skrývá mnohem větší nebezpečí, než je vzestup těch nebo oněch sil a jejich názorů na domácí politické scéně. Tak, jako útoky ze dne 11. září 2001 v New Yorku, které zasáhly především hrdost a sebevědomí Spojených států amerických a vedly k omezení lidských práv a svobod i tyto útoky v Paříži se neobejdou bez podobných omezení. Všichni by si však měli být vědomi toho, že tak jako ve Spojených státech amerických ani v Evropské unii nebude toto omezování základních lidských práv a svobod, svobody shromažďování, vyjadřování a svobody všeobecně politické paradoxně směřovat proti útočníkům a vrahům, ale proti občanům, kteří jsou zde doma, dbají zákonů a mají na své svobody nezadatelná, Bohem daná práva. Zní-li někomu podivně toto konstatování, ať se podívá na vývoj zákonů za posledních patnáct let v uvedených zemích. Zatímco osob přicházejících ze stejných zemí a osob se stejným vyznáním jako byli útočníci, se veškeré zpřísnění podmínek pro získání pobytu, získání zbraní a především podmínky pro invazi do USA nebo EU vůbec nedotkly, my jsme vystaveni stále přísnějším omezením. Jak vypadají dnes prohlídky osob na letištích? Podle barvy pleti evidentně zaměstnanci letiště pocházející z Afriky a Asie důkladně prohledávají až nechutným způsobem cestující, kteří podle barvy pleti jsou nepochybně Evropany již po mnoho století. Přitom je marné jim předkládat následující argument. Bílý člověk nikdy v historii lidstva nespáchal sebevražedný atentát. Ano, jsme schopni ve velmi vzácných a výjimečných případech atentát spáchat, třeba i z ideologických pohnutek. Daleko častější je to, že se Evropan na protest proti útlaku třeba upálí a spáchá tak atentát sám vůči sobě, než by obrátil násilí proti někomu jinému. Každý atentát měl však vždy zcela určitý individuální cíl a atentátník si vždy připravil ústupovou cestu. Nedovedu si představit Evropana, který se opásá výbušninou a vyhodí do povětří letadlo, ve kterém sám sedí třeba se svými dětmi.

Zároveň byly velmi zpřísněny podmínky pro cestování a přistěhovalectví do Spojených států amerických. Dotkly se však osob z Afriky, Asie a Střední a Jižní Ameriky? Ani v nejmenším, ti se naopak těší obrovské podpoře a jejich příliv naopak vzrůstá. Když se však na místě vstupu do USA objeví Evropan, tak jak jej dosud chápeme, má obrovské problémy. Představte si mladého člověka. Ihned čelí otázkám: „ A co zde hodláte dělat? Budete pracovat? Máte dost prostředků na pobyt? Nechcete tady zůstat, že ano?“ Jakoby zároveň v té samé chvíli tisíce ze Střední a Jižní Ameriky nepřekračovaly ilegálně hranici s Mexikem s jediným cílem, přihlásit se k odběru sociálních dávek, dát děti do státní, tedy neplacené školy a na černo pracovat. Zatímco do země proudí miliony ilegálních přistěhovalců, musíme my, Evropané dávat otisky všech prstů a snímky očí, takže jsme kromě DNA evidováni lépe než nejhorší zločinci. Kdo tedy doplácí na omezování základních lidských práv a svobod? Teroristé a jejich souvěrci ze stejného národa, anebo oběti teroru? Odpověď je jasná a jednoznačná.

Každý teroristický útok znamená jedině omezení našich nezadatelných práv a svobod, teroristů se zatím nikdy jakákoliv omezení nedotkla.

Po každém takovémto činu v dějinách nastal hon na čarodějnice. Vládnoucí garnitura se snaží za každou cenu udržet u moci i v tak mimořádné situaci. Aby se však u moci udržela, musí zvládnout jak hnutí podporující přistěhovalectví bez ohledu na nebezpečí, které z toho plyne, tak hnutí vystupující proti přistěhovalectví na základě právě činů teroru, který s sebou přináší.

Za účelem udržení se u moci bude vládnoucí garnitura likvidovat především ty, kdo se postaví její politice vstřícnosti a multikulturalismu. Ovšem likvidovat jenom ty skutečně nebezpečné, kteří by byli schopni strhnout masy a svrhnout vládnoucí garnituru. Těch, pro vládnoucí naštěstí není mnoho, pokud se vůbec najde v národě alespoň jeden. Daleko důležitější pro udržení se vládnoucí garnitury bude podpora malých a nicotných osob. Ty, jejichž program je jen opsán, nemají vlastní názor a výrazně přeceňují své schopnosti opájejíce se vlastní důležitostí. Jejich úkolem bude, tříštit jakékoliv úsilí o změnu politiky vůči přivandrovalcům, potápění hlasů nespokojených spoluobčanů a jejich předávání vládnoucím politickým stranám při povolebním dělení propadlých hlasů. Připomínám fakt, který jsem již několikrát zmiňoval. I když jen pro lepší rozlišení, které sice plně neodpovídá realitě, ale usnadňuje komunikaci, na „levé“ straně českého politického spektra panuje naprostá jednota. Kolik stran tam působí? Na „pravé“ straně existují desítky subjektů, které by mohly svůj stranický sjezd sice konat ve výtahu, a tím mám na mysli i parlamentní subjekty, přesto však naprostý nedostatek soudnosti jejich předsedů je udržuje při ubohém živoření. Proč se tak chovají a kde získají vždy dostatek peněz na složení volební kauce? Odpovědí může být jen to, že jsou vládnoucí garniturou a její tajnou službou udržovány uměle při životě. Asi tak jako německá tajná služba platila komunistickému vůdci Leninovi zlatem za rozkládání Ruska jako válečného nepřítele. Jak katastrofální důsledky měl tento krátkozraký počin, se mohly přesvědčit stovky milionů mrtvých a další stovky milionů lidí, kteří sice přežili, ale jejich život byl plný utrpení. Z této taktiky se vyvinulo hnutí, které dokonce v počtu obětí předstihlo nacismus.

Jaká bude budoucnost, o tom rozhodneme my sami.

Situace je natolik vážná ve všech směrech, že je na místě naprostá zdrženlivost v soudech a odsudcích.

Vládnoucí garnitura je v takřka, z hlediska svého udržení u moci, v bezvýchodné situaci. Udělá vše proto, aby se udržela. Když píši vše myslím tím jakákoliv drakonická opatření a jakékoliv omezení základních práv a svobod a to i třeba zrušení voleb.

Pokud budeme například nekriticky podporovat kdejakou skupinku jen proto, že manipuluje s pěveckou soutěží, nebo se ohání svým smíšeným původem, dáme vládnoucí garnituře jen záminku k tomu, aby přistoupila k represím vůči opozici.

Zároveň však je nutné velmi kriticky posuzovat prohlášení členů vlády, kteří se budou taktéž stylizovat do role obhájců národa a vlasti, protože jim pro jejich udržení se ve vládě a parlamentu nic jiného nezbývá. Od nich jsou to jen prázdná a nízce vypočítavá gesta, do kterých nevkládají své názory a postoje. Rozhodně upřímnější bylo jejich vyznání náklonnosti čínským soudruhům. Ten, kdo je na hranici volitelnosti bude vykřikovat hesla jenom proto, aby byl zvolen, a ten kdo vede v předvolebních průzkumech, bude vykřikovat tatáž hesla s jediným cílem dostat ještě více hlasů a nastolit diktaturu „vnitropodnikové demokracie.“

Navrhuji:

Sjednotit všechny proudy s vlasteneckým zaměřením a úplně opustit všechna uskupení, která nejsou k této integraci ochotná.

Bdít a radikálně vystoupit proti jakékoliv snaze omezovat naše práva a svobody, ať se tak děje třeba pod záminkou ochrany obyvatelstva před teroristickými útoky. Je třeba naprosto razantně odmítnout jakékoliv odposlechy občanů naší republiky. Jakékoliv omezování práva shromažďování a vyjádření, jakékoliv snahy o manipulaci s veřejným míněním. Pokud média a jejich majitelé neupustí od manipulace s veřejným míněním je zapotřebí je důsledně bojkotovat.

Je třeba radikálně změnit politiku celé Evropy a jejích národních států vůči tak zvanému třetímu světu, především Africe a Asii jako celku. Odmítnout na politické a ekonomické úrovni jakékoliv porušování evropských principů a norem.

Důkladně chránit vnější hranice Evropy. A to s okamžitou platností s použitím všech prostředků.

Všichni přistěhovalci legální i nelegální musí být podrobeni přezkoumání důvodu a legálnosti jejich pobytu. To znamená vyhoštění naprosté většiny z nich. Nebude to nic nového, prezident USA Harry S. Truman vykázal ze své země po druhé světové válce prostě všechny přistěhovalce.

Zpřísnění trestů za ilegální překročení hranic. Minimálně deset let ve vězení s povinností pracovat. Zvláště tvrdé tresty pro pašeráky lidí a drog.

Skončila doba, kdy bylo možné tolerovat poslancům a ministrům zneužívání svých funkcí a obohacování se na základě zákonů, které si sami pro sebe schválili. Takovéto jednání je zapotřebí hodnotit jako vlastizradu a přistoupit k výkonu trestu.

Skončila Evropa tak, jak ji známe. Skončila doba bezobsažných a bezcenných prohlášení a slibů, které jsou ihned po volbách zapomenuty. Nyní bojujeme o holé přežití a je jen na nás, zda jsme ochotni a schopni dát v sázku to nejvyšší, svůj život.