Vážené kolegyně, vážení kolegové,

     není to ještě tak dávno, co jsem z tohoto místa kritizoval Výroční zprávu o hospodaření ČT za rok 2013. A jestli jsem byl tehdy s efektivitou a způsobem hospodaření ČT nespokojen, tak totéž, ale v ještě daleko vyšší míře, platí i pro tuto Výroční zprávu.

     Dovolte mi tedy nyní alespoň pár připomínek, abych jimi mohl svoji znepokojenost před Vámi řádně odůvodnit. Nebudu hodnotit ani jednotlivé pořady, ani extendovat individuální kritické názory nespokojených diváků, či rozličných zájmových skupin, což bych přirozeně také mohl, ale zaměřím se především na tvrdá data, která lze z předkládané zprávy vyčíst.

     Na počátku bych si ale hned rád zapolemizoval s hodnotiteli plnění závazku veřejné služby, o kterých hovoří v úvodním slově zprávy generální ředitel ČT Petr Dvořák. Tedy s pány - mezinárodními auditory z EBU. Ti ve svém posudku s neskrývanou lítostí konstatovali, že „kdokoliv může podat Radě ČT nebo RRTV stížnost na činnost či pořady ČT a tam jsou potom řešeny tak podrobné otázky, které by zde neměly být vůbec projednávány. Takový systém, a teď prosím o pozornost, prý otevírá dveře pro vměšování a vnější tlak.“ Lidé z EBU a také pan ředitel Dvořák si asi nezávislý a svobodný prostor, předurčený k činnosti veřejnoprávního média, představují nejspíše jako volné pole své vlastní působnosti, tedy bezbřehé panství jakési autonomní, mocensko - mediální entity.  A do tohoto prostoru by potom naše veřejnost neměla mít možnost, a to ani prostřednictvím svých volených zástupců či orgánů, stávajícím způsobem podávání adresných stížností či podnětů, zasahovat. Považme, v této souvislosti, že by koncesionáři na jedné straně umožňovali ČT inkaso televizních poplatků, které jsou hlavním zdrojem příjmů ČT, a to ve výši 5,67 mld. Kč, ale současně by na straně druhé měli omezenou, snad až nepřijatelně zredukovanou, možnost promítat a zohledňovat do činnosti veřejnoprávního média a obsahu jeho vysílání své oprávněné požadavky a zájmy.

   A nyní již k některým faktům ze zprávy, jež si já dovoluji interpretovat hodně odlišně od toho, jak to činí jejich předkladatel. Dámy a pánové, co říkáte například konkrétně na fakta, že:

• ve věkové struktuře ČT došlo v kategorii osob mezi 20 – 30 lety k významnému meziročnímu poklesu, a to o 30%?

• zatímco se počet zaměstnanců ČT meziročně snížil o 37 osob, což snad lze i pochvalně kvitovat, tak z tohoto počtu bylo 21 vysokoškoláků? Nelze se tedy v tomto ohledu oprávněně ptát: nejedná se o zbytečný hazard s tolik potřebnou, vysoce kvalifikovanou silou?

• nebo, co se týče samotného vysílání, tak že došlo k meziročnímu poklesu diváků u hlavního kanálu ČT 1?

     Ještě než připojím několik dalších, obdobně nelichotivých statistických údajů, obsažených ve zprávě, musím pro úplnost podotknout, že podle Kodexu ČT (čl. 5.8) je ČT plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti. Obdobně hovoří i zákon o ČT, který v par. 2, odstavci druhém, stanoví ČT povinnost poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Já se v tomto ohledu domnívám, a nejsem rozhodně v této zemi sám, dokonce si myslím, že obhájců odpovídající kvality činnosti ČT je výrazná menšina, že bohužel ne vždy tomu tak je.

    Zkusme ale vzít na vědomí i následující informace. Podle elektronického měření sledovanosti (TNS AISA) klesla meziročně:

• o 2% vnímaná schopnost ČT předávat pravdivý obraz skutečnosti, na 65%

• o 2% vnímaná rozmanitost názorů prezentovaných ve vysílání, na 69%

• o 2% vnímaná objektivita, všestrannost a vyváženost informací, na 68%

• o 2% vnímaný přínos ČT k právnímu vědomí občanů ČR, na 63%

• o 3%, podle denního Kontinuálního výzkumu ČT, spokojenost se zpravodajskými, aktuálně-publicistickými a diskusními pořady, na 79%

    Nepřipadá vám tedy kolegyně a kolegové, že takto nastoupený trend, spojený s výpovědní hodnotou relevantních čísel, naznačují v mnoha podstatných subkritériích spíše něco zcela jiného, než je deklarovaná kvalita vysílání a její progres? Myslíte, že si opravdu musí ČT začít najímat za značné prostředky, aby si udržela své publikum, soukromé firmy? Ty by, k vylepšení PR České televize měly být nyní, podle mých informací, povolány tři. A je zcela lhostejné, že by měly být vybrány ve veřejném tendru, když poté konaní veřejnosti „medvědí službu“.

     A mohu pokračovat dále! Například zajímavou se mi jeví informace, že se meziročně snížil počet publikovaných příspěvků z domácí politiky o celých 9%. Rozhodně si v tomto ohledu nemyslím, že by měl být předcházející rok 2013 nějak více politicky turbulentnějším tak, jak se tento iracionálně uskutečněný propad v informační činnosti roku 2014 snaží neobratně vysvětlit autoři této zprávy.

    Zajímavým faktem může být také statisticky změřená odpověď obecné populace +18 na otázku, zda je zastoupení odborníků s rozdílnými názory na jednotlivá témata ve vysílání ČT vyvážené. 66% z nich prý sdělilo, že ano, což ale současně znamená, že celé třetině se stávající stav vyváženosti, resp. nevyváženosti, vysílání nelíbí! A nelíbí se přirozeně ani mě! A jestliže se alespoň částečně orientujeme ve způsobu získávání respondentů či například ve stylu pokládání a obsahu výzkumných otázek, musí nám být jasné, že ani ta přiznaná třetina nespokojenců není rozhodně zanedbatelný podíl.

    Nyní, protože jsme, jako poslanecká sněmovna, nejen již etablovaným zákonodárným sborem, ale také uskupením s pestrou politickou skladbou, politicky, ale i morálně, zodpovědní svým voličům, dovolím si pohovořit o prostoru věnovaném ve vysílání ČT jednotlivým politickým subjektům.  Podotýkám, že opět čerpám z přeložené zprávy.

    Začnu, jak byste mohli očekávat, u KSČM. Počet televizních zmínek o tomto politickém subjektu poklesl meziročně o celých 32%, a když dám tento údaj do kontextu například s velkým nárůstem počtu zmínek o KDU-ČSL, a to o 80%, jeví se mi to podezřelým a fakticky nevyváženým, a to i přes možný argument aktuálního lidoveckého exekutivního zapojení.

     To, že Babišovu polopodnikatelskému projektu ANO narostl loni počet televizních zmínek o gigantických 345%, ponechávám také k volné úvaze. Kontrast s 12x menším nárůstem, a to o pouhých 28%, v tomto srovnávání, u ČSSD, volebně vítězné a disponující navíc funkcí premiéra, může také, v tomto ohledu, působit jistě podivně a může také osvědčovat jakousi tendenční politickou orientaci ČT. Úvahu, jakým směrem by se mohla tato orientace ubírat, ponechávám již na vaší ctěné úvaze.

     Mnozí občané a současně koncesionáři si ale těchto zjevných nepoměrů velice dobře všímají a kvalita vysílání tak, nechci říkat způsobená přímo neobjektivitou a nestranností, vytrvale klesá! Validizovaný pokles objektivity ČT o 2%, jsem popisoval již v úvodu.

    Nevyváženost vysílání ČT dále spatřuji i v podílu politických stran na politickém zpravodajství. Zatímco komunisté disponují 4% podílem, tedy skoro stejně vysokým procentem jako hnutí Úsvit, to má procenta 3%, tak například ODS a TOP 09 v politickém zpravodajství ČT excelují vždy po 10%. Řečnicky se ptám, jak ČT zohledňuje výsledky posledních svobodných voleb, nepřevládá u ní spíše tendenční orientace či snad jakási subjektivní dojmologie? Neexistuje zde tedy snad nějaká latentní forma synergického efektu, mezi ČT a českou pravicí?

     Obdobný efekt nevyváženosti vyznívá i ze statistiky 20 nejčastěji prezentovaných politiků v Událostech.  Je velice zvláštní, že se mezi nimi nevyskytuje ani jeden komunistický zástupce. I když pro jisté odlehčení musím uznat, že bývalými komunisty či členy Národní fronty se tato elitní dvacítka přece jen hemží. Jsem zvědavý, jak se s takto pojímanou „nestranností“ konečně a také řádně popasuje Rada ČT, pro jejíhož nového předsedu Jana Bednáře je aspekt vyváženosti ve veřejné službě údajně naprosto klíčový a to především ve zpravodajství a publicistice.

   Ani není proto divu, že se Rada ČT byla nucena v loňském roce zabývat 239 stížnostmi a reakcemi. Velká část z nich se týkala zmíněné vyváženosti a objektivity zpravodajství ve vysílání a podávání informací ČT v případě konfliktu na Ukrajině.  

    Koncesionáři se ale také často ptali, a ptají stále, mj. i na informace o výši platů a odměn některých členů managementu ČT a ne vždy se jim nedostává požadované odpovědi. Přitom již v roce 2013 byl znám rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2010, který stanovil, že příjemci veřejných prostředků mají sdělovat takovouto informaci i se jmény. Tento fakt ještě více ozřejmil výrok Nejvyššího správního soudu z roku 2014, z nějž by mělo, alespoň podle mě, tedy vyplývat, že management ČT postupuje způsobem, který nemá oporu v zákoně. Nerozumím tomu, proč se toto v demokratickém právním státě toleruje. Zákony tedy platí nejspíše selektivně, bohužel!

   Pro všechny ty, kteří by snad chtěli tvrdit, že jsem při tomto svém hodnocení činnosti ČT ideologicky či jinak přesmíru subjektivně podjatý, tak ještě jednou opakuji, že veškeré, nyní vám sdělené informace, pocházejí především od zpracovatele této výroční zprávy, a mnou přidaná hodnota spočívá zejména v mém komentáři a jejich zařazení do jiného kontextu, než asi měl zpracovatel původně v úmyslu.

    Poté, co jsem zde v nedávné době hodnotil hospodaření ČT, a v konečném důsledku jej označil za neprůhledné a do jisté míry rozhazovačné, bylo následně některými lidmi, spjatými s touto institucí, mé vystoupení onálepkováno jako účelový útok komunisty, a v podstatě zjednodušeno jakýmsi oslím můstkem, na mou údajnou nechuť k pořadu Historie.cs, který jsem však uvedl ve zcela jiné souvislosti a velice okrajově. Takovéto zásadní nepochopení mě zamrzelo, ovšem s odstupem doby jsem vše pochopil. Nejlépe mé pocity mohou vyjádřit slova bývalé radní ČT Jany Dědečkové, která pro média uvedla, že ČT bude za účelový útok na sebe a všechny nezávislé skupiny, od interních a externích spolupracovníků až po uklízečku, považovat jakoukoliv kritiku. A dodává, aby veřejnost v tomto ohledu nezapomněla, že ČT distribuuje naprosto neprůhledným způsobem 7 miliard korun koncesionářských poplatků mezi soukromé subjekty. A proto snad místo tolik potřebné sebereflexe – jen halasný poplach a mobilizace proti kritikům!

    A na samotný závěr si dovolím jednu, nyní již skutečně subjektivně konstruovanou, otázku spojenou povzdechem: “Vytváří tedy ČT skutečně svými pořady orientační bod pro všechny členy společnosti a podporuje soudržnost společnosti a integraci všech jednotlivců, skupin a společenství?“

   Podle toho, jak si každý z nás na tuto otázku, přímo vyňatou z preambule Kodexu ČT, sám sobě odpoví, by měl také i hlasovat. Já jsem se rozhodl hlasovat pro nepřijetí předloženého materiálu a to navrhuji i vám. V této zprávě postrádám nutný progres činnosti ČT, plně průkaznou kvalitu vysílání, ale také nezbytnou transparentnost a objektivitu, zejména potom tu objektivitu politickou.

     A v rámci těchto kategorií, tedy transparentnosti, objektivity a vyváženosti, by se měla každá veřejnoprávní instituce ve vztahu ke svým koncesionářům setrvale a konzistentně pohybovat.

   S jistým odlehčením, nezapomeňme ale při objektivně kritickém přístupu k činnosti ČT na dva aspekty. A to, že i špatné věci jsou do budoucna schopny pozitivního vývoje a současně se prosím nenechme uchlácholit některými, a nyní poctivě podotýkám, že i občas nespornými přínosy plynoucími z činnosti ČT a to z jednoduchého důvodu. I porouchané hodiny ukazují správný čas, bohužel ale jen 2x denně.  

Děkuji Vám za pozornost!