Dlouhé roky jsme mohli vést diskusi o tom, jestli rozhodování vlády, při kterých ministerstva zbytečně rozhazují peníze daňových poplatníků a populisticky rozmlsávají své voliče, jsou levicová, anebo naopak dochází k nadměrnému utahování opasků a osekávání sociálních jistot občanů. To, co se však odehrává poslední dva roky, je výrazně nebezpečnější trend. Snad všechny vládní kroky totiž provází několik společných jmenovatelů – omezování svobody, státní šmírování, další zákazy, formuláře a regulace, „pokutománie“, zvyšování pravomocí úředníkům a v konečném důsledku budování atmosféry strachu. Strachu aktivních, pracovitých a samostatných lidí z úřednické zvůle a velkého a všemožného státu. Naše společnost plíživými kroky ztrácí podobu právního a demokratického státu. Přetváří se na „regulokracii“, kdy se o všem a vždy rozhoduje v jakýchsi novodobých politbyrech, kdy sám jedinec toho zmůže čím dál méně a ke všemu potřebuje úředníky, jejich lejstra a razítka. Nejvíce odstrašující je v konečném důsledku to, že i naše země má vlastní zkušenost s tím, že ta nejhorší diktatura se u nás zrodila de facto demokraticky a z vůle lidu. A myslím si, že bychom si tuto etapu našich dějin měli začít velmi intenzivně připomínat, abychom náhodou již v následujících měsících a letech nezopakovali stejnou historickou chybu a neskončili v náručí novodobé levicově-továrnické diktatury.