»Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané« - to jsou slova Učitele národů Jana Amose Komenského, jehož datum narození, 28. březen 1592, si každý rok připomínáme jako Den učitelů. V jeho slovech je moudrost, která přežila staletí, zodpovědnost za budoucí vývoj člověka i celé společnosti, naléhavost, která pramení ze zkušeností a poznání.
Kéž by dolehla i k uším politiků, zodpovědných za vzdělanost v naší zemi. Ať už je to ministerstvo školství, vláda či jejich nejrůznější poradní orgány. Jejich představitelé totiž svou krátkozrakou politikou zdevastovali v průběhu posledních dvou desetiletí kdysi vysokou úroveň vzdělanosti v naší republice a přivedli ji do katastrofálního stavu. Od mateřinek až po školství vysoké. Předškolní výchovu má suplovat sousedské hlídání, protože mateřské školy se v 90. letech překotně rušily. Na tomto místě musím podotknout, že Jan Amos, který právě na předškolní výchovu kladl velký důraz a uvědomoval si její význam, by se nestačil divit, kam to jeho potomci dotáhli. Ale nejde jen o vzdělávání předškolní.
V posledních letech u nás přibývá, jak to vyplývá ze zpráv sociálních pracovníků, negramotných lidí, z nichž někteří se dokážou pouze podepsat. V mezinárodních průzkumech se čeští žáci zhoršili nejvíc ze všech sledovaných zemí, přičemž se jedná o dlouhodobý trend. Konečně proč se také učit, když střední školy bojují o žáka, takže se na nějakou školu stejně každý dostane. Dvě třetiny ani nedělají přijímačky. Loni a předloni nabízely střední školy zhruba 150 tisíc volných míst a uchazečů bylo jen kolem 104 tisíc. Není pak divu, že mnozí dnešní maturanti by se svými dnešními znalostmi neuspěli před listopadem 1989 ani v základní škole. Jejich všeobecný přehled je minimální, znalosti z historie tristní, čtení literatury nahrazují stažené obsahy z internetu, a jakmile si někdo dovolí zmínit možnost zavést povinně maturitu z matematiky, vyrážejí na protest do ulic. Skomírá i učňovské školství, vždyť přece každý bude mít už zmíněnou maturitu a pokud možno i vysokoškolský diplom. A kdyby to náhodou nevyšlo na škole veřejné, je zde nepřeberné množství škol soukromých, kde si vzdělávání lze zaplatit. A nejen ve školství středním. V ČR je 71 vysokých škol, z toho 26 veřejných a 45 soukromých. Škol hodně, ale kvalita?
Člověku je až smutno z toho, kam jsme se dostali. Není to přitom vina učitelů. Naopak… jsou to právě oni, kdo školství zachraňuje od naprostého úpadku. Kdo usiluje o co nejlepší výsledky žáků, kdo dává výuce i výchově, kterou kolikrát nahrazují rodinu, každodenně veškeré své síly, často na úkor zdraví. Zcela určitě to nedělají pro peníze. Stačí se podívat na jejich výplatní pásky. Tito učitelé a učitelky zasluhují obdiv, uznání a poděkování.
Chyba je někde jinde. Je v tomto režimu, který deklaruje prioritu vzdělání jen na papíře, přičemž skutečné jeho zájmy jsou jiné. Kvalitní vzdělání pro elitu, levnou pracovní sílu k rozšiřování majetku a peněz bohatých. I proto se snaží odvést pozornost od problémů, do kterých se dostávají mladé rodiny s dětmi, senioři, nájemníci, zdravotně postižení, policisté, hasiči, zemědělci a další. I proto předkládají návrhy, jako je zákon o tzv. třetím odboji. Chtějí vyvolat strach, obavu ozvat se, abych neztratil práci, chtějí rozdělovat společnost, aby se nesjednotila vůči těm, kteří jdou proti vlastním lidem. Chtějí také rozeštvávat a vyvolávat nenávist proti komunistům, usilují o to, aby lidé zapomněli, co tady bylo dřív.
Našim úkolem je tomu zabránit. Tak dovolte, abych celé své zamyšlení zakončila opět slovy Učitele národů Jana Amose Komenského: »Nedopusť, aby ti zlí zabraňovali jednat dobře.
Chválou jejich musíš pohrdat, utrhání jejich si nevšímat. Chtěj být zlými spíše nenáviděn, nežli uctíván.«