Zdravotnická záchranná služba si prošla dlouhým vývojem. Dnes máme v ČR 14 originálních, krajem zřizovaných a podle toho i politicky zabarvených, různě podfinancovaných a navzájem téměř nespolupracujících záchranek. Výše jejich financování se odvíjí od politické vůle představitelů krajů, což se přímo odráží ve vozovém parku, množství a kvalitě zdravotnického materiálu atd. Záchranky jsou politicky někde řízeny náměstkem hejtmana pro zdravotnictví (např. Olomoucký kraj) a někde třeba přímo hejtmanem, cestou krajského zdravotního odboru (zdravotním radou). Samotná záchranka je pak řízena ředitelem. Někde to je, či byl záchranář - nelékař, inženýr, právník či lékař různé atestace a erudice a ten kolem sebe má různý počet náměstků. Byla snaha, aby se jednotliví ředitelé krajských záchranek spolu alespoň občas poradili, a tak vzniklo dobrovolné seskupení v podobě Asociace zdravotnických záchranných služeb. Ředitelé však samozřejmě musí poslouchat své krajské zřizovatele podle přísloví "čí chleba jíš, toho píseň zpívej".

V současné době jsou výjezdové týmy řízeny ze 14-ti zdravotnických operačních středisek. I zde pracují lidé (operátoři, dispečeři) různých úrovní erudice a v různých počtech. Záchranky využívají rozdílný hardware a software, který se liší ve své spolehlivosti a uživatelské přívětivosti. Dnes se nedokážou zdravotnické záchranné služby ani jednotně bavit na stejné radiové frekvenci. A co teprve komunikovat s policí a hasiči v místě zásahu samotném. Bez spojení není velení!

Současné výjezdové týmy se liší kraj od kraje, a to z mnoha příčin. Tou nejaktuálnější je nedostatek lékařů v posádkách. Liší se i hustota posádek na počet obyvatel, a tím i dojezdové časy k pacientovi, které jsou stanoveny zákonem, ale ne všude dodržovány.

Naprosto se mění tzv. rendez-vous posádky. Ty byly dříve plnohodnotné složené z řidiče, záchranáře a lékaře a byly vysílány k pacientovi jako první. Následně došlo ke změně. Nyní jsou až k dojezdu vysílány posádky bez lékaře, tedy mění se systém na rendez-vous „naruby“ a v poslední době to již často není ani plnohodnotná posádka, ale posádka jen s lékařem a záchranářem, který sanitní vozidlo i sám řídí. Přitom je často zřizovatelem vyvíjen tlak, aby se navyšovaly počty výjezdů a získávalo se tak více finančních prostředků od zdravotních pojišťoven. Díky tomu se vozí i pacienti s neurgentními, život neohrožujícími zdravotními potížemi, a tím jsou zahlcovány urgentní příjmy nemocnic a zdravotní péče se tak zbytečně prodražuje.

Zdravotnické záchranné služby jednotlivých krajů mají stanovené rozdílné pracovní postupy při spolupráci s městskou i státní policii při řešení tzv. společenských indikací, tedy při řešení lidí pod vlivem alkoholu. Zde se jedná téměř o lidovou tvořivost.

Různě jsou záchranky stále ještě zneužívány při provádění ohledání těla zemřelých mimo zdravotnická zařízení. Někde si kraje nasmlouvaly pro tuto ne přednemocniční neodkladnou péči různé soukromé společnosti, koronery, někde k ohledání těla vyjíždí lékař z nemocnice. Doufám, že při projednávání zákona o zdravotních službách v Poslanecké sněmovně, bude schválen i můj pozměňovací návrh, který zamezí toto zneužívání záchranné služby.

Krajské záchranky mají také nejednotný systém vzdělávání a proškolování svého personálu. Každá má jinak vypadající, ale hlavně jinak kvalitní a jinak funkční pracovní oblečení a další osobní ochranné pomůcky. Mají odlišné, a tím i nekompatibilní přístrojové vybavení sanitních vozidel, které často komplikuje a omezuje mezi-krajskou spolupráci. Nastávají různé, citlivě řečeno „tlaky“ a problémy při výběrových řízeních, a tím dochází k finančním ztrátám při pořizování nového vybavení. Ceny nakupovaného přístrojového vybavení se mezi kraji liší i v řádech statisíců korun. Mají nejednotné postupy třídění raněných při hromadném výskytu zraněných. V neposlední řadě některé záchranky nerespektují zákoník práce, a s tím i blízce souvisí odlišné finanční ohodnocení záchranářů. Za stejnou práci není stejná odměna.

Sečteno a podtrženo:

Máme tu jednoho pacienta, ale 14 originálních záchranek. Transformace zdravotnické záchranné služby našeho státu by měla být dokončena. Dle mého názoru a názoru téměř všech lékařů a záchranářů, kteří nejsou ve vedoucích funkcích, je sjednocení záchranek nevyhnutelné a chtěné. Je jen otázka kdy a jak. Sjednocení záchranek by přispělo k zefektivnění vynakládaných prostředků. Jednotné nákupy a jedno místo pro soutěžení zakázek povede ke snížení prostoru pro korupci a k lepším množstevním slevám. Byla by také lepší vyjednávací pozice se zdravotními pojišťovnami. Cílem ale není jen primárně ušetřit peníze, ale lépe s nimi hospodařit.

Zdravotnická záchranná služba potřebuje větší podporu státu a lépe zaplatit lékaře a záchranáře za jejich extrémně náročnou a vysoce smysluplnou práci. Na rychlé a kvalitně provedené záchraně může kdykoli záviset život každého z nás!

Hasiči a police fungují dobře. Jsou to státem řízené dvě hlavní složky integrovaného záchranného systému. Zdravotnická záchranná služba je tou třetí hlavní složkou, která čeká na to, aby byla také jednotná a státem garantovaná.

Otázek a návrhů, jak to udělat co nejlépe, bude jistě hodně. Rozhodně bych nechtěl, aby mé myšlenky a názory na sjednocení záchranky vyzněly jako kritika práce kolegů záchranářů, kterých si naopak nesmírně vážím. Sám totiž moc dobře vím, o čem to je.

MUDr. Milan Brázdil, poslanec a záchranář