Předně, naše republika není žádným malým nezbedným a zaostalým dítětem, které je třeba poučovat, kárat a korigovat. Velvyslanci by z podstaty své práce měli mít vypěstovanou nejvyšší možnou míru taktu ve vztahu k zemi, ve které působí a neměli by se ani v nejmenším vměšovat do jejích vnitřních záležitostí. Je velmi evidentní, že jim vůbec nedochází, jak velkého diplomatického faux pas se v této věci dopustili.

Navíc se zdá, že ambasadoři vůbec nechápou nefunkčnost protikorupčních „receptů“ aplikovaných shora, stejně tak jako nefunkčnost těchto morálních apelů. Korupce byla, je a bude nedílnou součástí lidské existence, ať se nám to líbí nebo ne. Korupce je lidem vlastní samozřejmě i ve státech, které tito diplomaté zastupují, byť se nemusí vždy realizovat prostřednictvím peněz.

Dokud bude v této zemi stále obludně vysoký objem prostředků, které se přerozdělují od jednotlivých občanů skrze stát, nezmění se vůbec nic. Jediným, jednoduchým a efektivním, řešením je omezení objemu peněz, vybraných od občanů na daních, se kterými stát následně „hospodaří“. Místo neustálých a dvacet let omílaných „receptů na korupci“, bychom konečně měli začít řešit příčinu a ne důsledek. Měli bychom tedy co nejvíce zmenšit samotný prostor pro korupci.

Zdaleka největší nehoráznosti a pokrytectví ze všech se zřejmě dopustila norská velvyslankyně Siri Ellen Sletnerová, když v jejím příspěvku padala slova o otevřenosti, nezávislosti médií, aktivních občanech a především o transparentnosti. Toto vše říká představitelka země, kde jsou veřejný prostor a média přímo udušeny politickou korektností a obrovským množstvím společenských tabu, kde je obyvatelstvo často netečné vůči státní zvůli a kde například „transparentnost“ státní „péče“ o děti se stává již celosvětovým tématem.

Dámy velvyslankyně a pánové velvyslanci prostě promarnili možnost mlčet. Bohužel si však mohou být téměř jistí, že z české strany žádná adekvátní diplomatická reakce na tuto nehoráznost nepřijde.