Když jsem minulý týden viděl přátelské utkání Sparty s Borussií Dortmund, konstatoval jsem, že mezi oběma kluby je herně rozdíl minimálně jedné třídy. Němci hráli jen to, co museli, a když v průběhu hry začali střídat své opory za (talentované) dorostence, bylo vidět, že hrají jen velmi úsporně.
Ve fotbalovém zázemí obou klubů je ovšem rozdíl několika tříd. Sparta je u nás nejbohatším klubem, přesto v běžném roce nedisponuje rozpočtem větším než 400 milionů korun (spíše menším), což je cca 15 milionů eur. Borussia byla za minulý rok mezi evropskými týmy na 11. místě, co se týče výše příjmů (280,6 milionu eur).
Rozpočet tedy německému klubu dovoluje téměř dvacetkrát víc, než Spartě. To se promítá nejen do obchodu s hráči, do přílivu nových hráčů, ale také do mnoha dalších oblastí života klubu. Od práce s mládeží až po technické zázemí klubu pro hráče a komfortu pro fanoušky na stadionu. Borussia je prostě na německé, a tedy i na evropské poměry velkoklubem, ale do absolutní evropské špičky jí ještě něco schází.
Uvedu pro zajímavost deset evropských klubů s nejvyššími příjmy v sezoně 2014/2015 podle agentury Reuters. Čísla jsou v milionech eur:
1. Real Madrid 577
2. FC Barcelona 560,8
3. Manchester United 519,5
4. Paris Saint – Germain 480,8
5. Bayern Mnichov 474
6. Manchester City 463,5
7. Arsenal 435,5
8. Chelsea 420
9. Liverpool 391,8
10. Juventus 324
Až v další dvacítce se objevují slavné italské kluby AS Řím, AC Milán nebo Inter Milán a také další anglické kluby jako Tottenham, Newcastle United, Everton a West Ham United. Ze španělských klubů je to již jen Atletico Madrid, ovšem s třetinovým rozpočtem (187,1 milionů eur) ve srovnání s městským rivalem Realem. Z německých klubů je ve druhé desítce vedle Borussie také Schalke 04. Největšími zdroji příjmů evropských superklubů jsou komerční příjmy, příjmy z televizních práv a příjmy ze vstupného.
Příjmově nejsilnější evropský klub Real Madrid měl příjmy z vysílacích práv téměř 200 milionů eur (Barcelona jen o fous menší a třetí Juventus stále vydatných 199 milionů eur). Příjmy ze vstupného měl Real téměř 130 milionů, jeho největší rival ve Španělsku, katalánská FC Barcelona, pak116,9 milionů eur. Šampionem v této kategorii byl Čechův Arsenal s příjmy ze vstupného ve výši 132 milionů eur.
V komerčních příjmech byl evropským šampiónem Paris Saint Germain s výnosy v objemu 197 milionů eur. Za ním následoval Bayern Mnichov s 278,1 milionu eur a Manchester United s 263 miliony eur.
Pokud se české kluby dostanou v evropských pohárech někdy až do jarních kol, mají šanci se střetnout i s kluby z evropské elity. Je to jistě cenné střetávání. Naši hráči, kluboví manažeři, funkcionáři i fandové mají možnost alespoň krátce při této příležitosti nahlédnout do kuchyně velkých evropských klubů.
Za první republiky patřily k evropské špičce dva české fotbalové kluby – Slávie a Sparta. Do nich byli soustředěni nejlepší českoslovenští hráči. Oba kluby měly silné finanční zázemí, takže si byly schopny udržet nejkvalitnější hráče, v době vrcholu jejich fotbalové výkonnosti. Tou dnes není. Předválečná Slávie a Sparta měly zajištěny trvalou herní konfrontaci s evropskou klubovou špičkou. A to naše špičkové kluby dnes nemají.
Nicméně na to, aby zde byly dva až tři finančně i hráčsky silné kluby tu jsou i dnes podmínky. Ale dotáhnout se finančně a tedy i herně na evropskou klubovou špičku, anebo alespoň na tu střední kategorii, to je vlastně nemožné. Pokud ovšem zmíněné nejsilnější české kluby vytvoří mimořádně účinný systém výchovy vlastních odchovanců (například po vzoru nizozemského Ajaxu Amsterdam) a budou-li mít skauty a funkcionáře schopné objevovat fotbalové talenty ve všech věkových kategoriích (od žáků po dospělé) i jinde, mohou časem dosáhnout pozoruhodně dobrých výsledků.
Základním předpokladem takového scénáře je roční rozpočet nejméně 300 až 400 milionů korun. Pokud se najdou další silní čeští sponzoři pro ně – a miliardářů máme u nás poměrně dost –, bude možné neprodávat předčasně nejkvalitnější hráče do zahraničí. A to herní kvalitu špičkových českých klubů jenom zvýší.
