To přece dobře známe. Vzedmutí vášní, pak jejich opadnutí až do naprostého zapomnění. I se šikanou na školách se to mnohokrát stalo. Samozřejmě nejen v Čechách – polský případ Ani Halman, která spáchala v roce 2006 sebevraždu poté, co jí pětice spolužáků sexuálně ponižovala před zbytkem třídy, také nevedla k reálnému potlačení šikany. Zato posloužila tehdejší vládě jako důvod pro zavedení řady konzervativních reforem.
Určitě by proto nebylo dobré se s nápravnými opatřeními ukvapovat. Ale ještě podstatnější je, aby diskuse neuhasla s emocemi, nýbrž aby vedla k uvážlivým a promyšleným krokům.
Je potřeba si především správně vyložit, co se v oné průmyslové škole dělo, nebo spíše v jakém prostředí se to dělo. Existují výpovědi bývalých žáků a zaměstnanců školy, které jasně říkají, že šikana v tomto zařízení není nic nového, že jde o dlouholetý a soustavný problém. To je vážné podezření a dosti důležitý fakt. Aniž bych věc chtěla měnit v nějaký osobní spor, tak musím položit otázku: Kde v systému řízení středních škol (v Praze nebo možná i v jiných regionech) je ona vážná chyba, když pedagogové, u kterých je podezření, že více než jedno desetiletí registrují šikanu, nijak s ní nebojují a nechávají ji bez trestu, postupně povyšují až na ředitele a jeho zástupkyni? Zjevně tedy systém kariérního růstu ve školství trpí nějakými fatálními nedostatky.
Jedna věc je jistá. Šikana má nejlepší živnou půdu tam, kde je nuda, žádné ambice, ospalá pedagogika. Samozřejmě to neplatí stoprocentně, ale nuda je obvyklý pramen šikany. Tedy otázka druhá: Jakou úroveň má asi vzdělání na škole, kde se „studenti“ z nedostatku jiných povinností či zábavy zaobírají týráním svého pedagoga? Nesporně tragickou a bylo by opravdu velmi zajímavé zjistit, jaké skutečné znalosti mají absolventi této zřejmě nudné školy.
Otázka třetí (a znovu to není nic osobního): Proč tento stát vynakládá značné prostředky na vzdělání „studentů“, jejichž zájem studovat je ve skutečnosti nulový a jejichž intelektuální a morální vlastnosti pravděpodobně neodpovídají ani těm nejzákladnějším požadavkům, které bychom měli klást na „středoškoláka“? Jenže si to řekněme otevřeně, školy nemají zájem vyloučit studenty, dokonce ani ty opravdové grázly neschopné vzdělání či neochotné se jakkoliv o vlastní vzdělání přičinit. První republika věděla dobře, proč zná vedle „vyloučení“ také pojem vyloučení ze všech středních škol v zemi. Říkalo se tím, že daná dívka či chlapec jsou v daném systému nevzdělatelní – jedno, zda pro intelektuální nedostatečnost nebo pro nedostatečnost morální. Toť vše, ale ono to stačí.
Proto tak nutně potřebujeme reformu financování regionálního školství, jejíž podoba se blíží do finále - existuje již paragrafované znění nového zákona a probíhá mezirezortní posuzování. To zásadní je, že podle tohoto zákona nebude prioritou při financování školy počet žáků, ale výkon - tedy odučené hodiny.
O reformě financování škol se diskutuje již dlouho a poslední případ šikany do ní vnesl nové překvapivé prvky. Opravdu je na čase, aby byl tento problém rozhodnut, a aby se věci vydaly správným směrem. Mimo jiné i to byl motiv ke zpřísnění kritérií přijímacích zkoušek na maturitní obory, také proto byla zavedena povinná státní maturita.
Otázkou také je, a na to nesmíme zapomínat, zda se znovu nevrátit k diskusím o výši věku pro trestní odpovědnost. To je silné téma. A také k posouzení toho, zda náš trestní zákoník obsahuje dostatečně moderní prvky, zda bychom neměli co nejdříve začít zpracovávat do legislativy takové pojmy, jakým jsou například kyberšikana.
Snažím se vidět tento případ – jakkoliv je to těžké – jako výzvu k opravdu rozsáhlé diskusi o českém školství.
Psáno pro blog idnes.cz
