Za pravicových vlád šly ODS i TOP 09, ve snaze zajistit si živnostníky jako voličský elektorát, cestou bezbřehého daňového populismu.
Je zřejmé, že si stát nemůže dovolit, aby celý jeden segment daňových poplatníků platil vlastně minimální daně. ODS a TOP 09 se velmi ostře vymezují vůči návrhu ministra financí a vlády na elektronickou evidenci tržeb (EET). Pokračují v daňovém populismu, a přitom každý rozumný živnostník musí uznat, že daně se prostě platit musí. Že musí existovat něco, co lze nazvat jako férovost daní. Není přece možné chtít po zaměstnancích, aby byli vlastně jedinými významnými nositeli placení daní v zemi.
Mnohem větším problémem, nežli je pro živnostníky EET, bude ovšem pro řadu jejich kategorií další snížení nezdaněného daňového paušálu. V letošním roce je nezdaněný daňový paušál 2 miliony. V příštím roce už by to mohl být jen 1 milion korun. To se možná týká desítek tisíc živnostníků, kteří budou postavení před volbu buď dál používat paušál, anebo si vést dokonalou nákladovou evidenci. Vedení nákladové evidence si pochopitelně vyžádá dobře placenou účetní a takový způsob vedení účetnictví bude samozřejmě při posouzení daňovým poradcem dražší, protože bude pracnější.
Andreje Babiše však naprosto nezajímají problémy živnostníků, ten vidí svět jen očima velkokapitalisty, který je od problémů malého živnostníka vzdálen asi tak jako je vzdálené hospodářství ČR od kapacity hospodářství těch největších světových ekonomik. Problémy velkého kapitalisty s oligopolním charakterem podnikání jsou prostě úplně jiné nežli problémy živnostníka, který zaměstnává svou rodinu, a případně několik dalších pracovníků v zásadě v rodinné firmě. To jsou dva světy.
Je zajímavé, že se tomuto světu vůbec nechce přiblížit Sobotkova ČSSD. Je až nepochopitelné, že sociální demokracie úplně rezignuje, s ohledem na mizivou podporu živnostníků pro tuto stranu ve sněmovních volbách v roce 2013, na to, aby v této velice diferencované skupině občanů – voličů – získala vliv. Přitom by nešlo o nic jiného než hovořit na téma férových daní pro všechny. A samozřejmě je důležité se stejným způsobem, jakým se teď vláda věnuje živnostníkům, když jim zužuje možnost čistých příjmů, věnovat i těm největším firmám v této zemi. Firmám, které mají často zahraniční majitele a často také ve svém odvětví působí oligopolně.
Požadovat po živnostních, aby platili daně, jak mají platit, to je určitě v pořádku. Ale velké firmy, počínaje bankami, žádnými velkými plátci daní nejsou. Tedy porovnáme-li to se západní Evropou. Tam je zdanění společností podstatně vyšší.
Je vekou politickou chybou, pokud dnes B. Sobotka nehovoří o tom, že by bylo fér zavést druhou sazbu korporátní daně pro ty největší firmy. To by se vesměs netýkalo českých firem, ale spíše firem ze zahraniční majetkovou účastí, které v některých letech odvádějí v dividendách z ČR i více než 300 miliard korun.
Tvrdší zdanění živnostníků a EET přinese do státního rozpočtu navíc několik miliard korun. Zavedení druhé sazby korporátní daně pro největší společnosti, podnikající často ve svých odvětvích oligopolně, tedy diktujících ceny i mzdy svých zaměstnanců, by však do státního rozpočtu přineslo desítky miliard korun. To, v kombinaci s hospodářským růstem, by přeneslo výsledek státního rozpočtu z červených do černých čísel, a to během nejbližších dvou až tří let. Je škoda, že Sobotka s Babišem tuto snahu nemají.
