Prezidentovy náměty do tohoto zákona jsou však vesměs jako z jiného světa. Je vidět, že prezident nestrávil ani minutu svého života v komunální politice. Sám přitom v minulosti často zdůrazňoval, že pobyt v komunální politice je nejvhodnější průpravou pro působení ve vysoké politice.

Přímé volby hejtmanů a starostů, kterých se prezident dožaduje, jsou naprosto správnou myšlenkou. Ale např. to, aby se starostou stal ten (jak si to představuje pan prezident), kdo na kandidátce vítězné strany ve volbách získá nejvíce preferenčních hlasů, je – jak to zdvořile říci – poněkud nesmyslné. To by v řadě obcí byli starosty zvoleni kandidáti z výplňových míst kandidátky, celebrity nejrůznějšího zaměření. Umělci, sportovci či jinak populární lidé, kteří o komunální politice mnoho nevědí. A obci by to spíše uškodilo.

Nejpopulárnější člověk v obci se třeba vůbec nebude schopen dohodnout s místními politiky na vytvoření potřebné většiny v obecním zastupitelstvu…A bez toho obec opravdu fungovat nemůže.

Prezidentovy náměty jsou prostě fušerské a tak trochu k ničemu. Je to právní kutilství. Prezident by měl celou věc nechat na vládě.

Co však na prezidentovu projevu bylo také zvláštní, byla pasáž věnovaná jeho politickým odpůrcům (v prezidentově chápání ovšem nepřátel). Prezident v této části svého parlamentního vystoupení úplně vypadl z role, byl poněkud silně rozrušen. Jeho role starostlivého otce národa byla rázem ta tam, a to by se mu stávat nemělo. Rada Vacátko by mu poradil, aby si dal „čurifindu na uklidněnou“. Panu prezidentovi by se, nedej bože, mohlo udělat špatně. Anebo ještě něco horšího. Zkrátka by se neměl tolik rozčilovat. Nestojí to za to. Možná by pak byl lépe připraven na problematiku referenda.

Mimochodem, odchod Kalouska a spol. ze zasedání sněmovny před prezidentovým projevem byl naprosto stupidní.