Cítím potřebu vyjádřit se k výrokům premiéra Sobotky i některých ministrů, že vláda nebude respektovat poslední usnesení PS o migraci.
Vláda chce opravdu přehlížet názor
Parlamentu? Myslí si pan premiér i další ministři /pevně věřím, že ne všichni/,
že usnesení vzniklo jako nějaký trucpodnik, jako nějaké vnitropolitické gesto?
V tom případě nevnímají realitu.
Jako pro poslance koalice bylo pro mne dost těžké se rozhodnout a připojit k
této iniciativě. Názorové pnutí mezi vládou a poslanci je to poslední, co
bychom teď potřebovali. Nicméně převážil pocit, že je to nutné.
Po bruselské tragédii mají všichni plnou pusu nutnosti koordinace, společného
boje proti terorismu. Pravda je ale opět jiná a bude jiná. K žádné koordinaci
nedojde. Naopak, každá země se teď bude především starat sama o sebe. Pár příkladů.
Po pařížských útocích se volalo alespoň po sdílení databáze cestujících v
letadlech a po restrikcích na předplacené telefonní karty. Kde to je? Nic se
neudělalo. Po finanční krizi 2008 se zase mluvilo o koordinaci dozoru nad
bankami a finančními trhy. Co se stalo? Bankovní soustavy jednotlivých zemí se
ještě více nacionalizovaly, dohledy rovněž, pravidla se upravují jenom na
národních trzích. A dál tu máme novely azylových pravidel v Dánsku a
dokonce ve Švédsku, přípravy na uzavření státní hranice v Rakousku a v Bavorsku
… O opatřeních v Maďarsku ani nemluvě /rozhodně je nekritizuji/.
Bruselská tragédie ukazuje, že tu není jen problém vnější bezpečnosti, ale
zejména vnitřní bezpečnosti. Francie, Británie a Německo mají silné tajné
služby - přesto selhávají. Stačí připomenout, jak naložily před Bruselem i
Paříží s důraznými signály z USA a Turecka. Menší státy EU mají v
tomto ohledu obrovské slabiny. Včetně nás. I přesto nám české tajné služby jako
kolovrátek opakují, že nemají žádný poznatek o riziku a všichni se tváří, že je
to dobrá zpráva. Není to spíš alarmující zpráva? Mimochodem, o tom, že budoucí
teroristé přejížděli ČR anebo dokonce převážejí přes nás zbraně, se dozvíme
jaksi mimochodem a cudně dávno po atentátech. Tedy Česká republika není z pohledu
džihádistů až tak nenápadná a na okraji zájmu. Ale zpátky k tématu. Pomůže
v tomto ohledu koordinace, po které se až teď volá? Koordinace v tom neakceschopném
evropském molochu? Neměli bychom se spíš rychle soustředit sami na sebe?
Ministr Chovanec přece jenom vyhlašuje alespoň první stupeň pohotovosti. To je
obezřetné. Dík. Ale stačí to?
Bezvízový styk s problematickým Tureckem je v dané chvíli spornou záležitostí. Stejně jako podmínka obnovit s „(ne)mocným mužem na Bosporu“ přístupová jednání, vedoucí k začlenění do Unie. Všichni to vědí. Přesto ale dál tvrdošíjně omílají tureckou kartu a nehledají alternativy. Tvrdší stanovisko Sněmovny ale vládě vadí. Proč? Měla by za ně spíš poděkovat. Dává vládním vyjednavačům přinejmenším možnost k určité zdrženlivosti, odkladu. Případný argument o jakési diplomatické korektnosti neberu. Mohu uvést kopu příkladů, kam nás ona korektnost zavedla a zavádí.
Tak jako tak není dnes nebo zítra aktuální zahájení výměn migrantů „kus za kus“, jak navrhuje Turecko. Polská premiérka už prohlásila, že po tom, co se stalo v Bruselu, Polsko nemůže přijímat uprchlíky. Další země budou nejspíš postupovat podobně.
Česká vláda ale mávne nad většinovým názorem poslanců rukou a bude “pevným spojencem” těch ostatních? Koho?
PhDr. Zdeněk Soukup, poslanec za ANO