Francouzský ministr financí přitom porovnával pouze daňové sazby ve Francii s Británií a Irskem, kde jsou nižší, s tím, že to pro podniky a podnikatele, kteří chtějí v zahraničí investovat, vytváří nezaslouženou výhodu pro Velkou Británii a Irsko.

Francie z firemních zisků vybírá celou třetinu, což je jedna z nejvyšších daní v EU. V Irsku udržují u firemních zisků daňovou sazbu 12,5 % a Velká Británie má do roku 2020 přejít z 20 % na 17 % sazbu.

Podobná argumentace, jakou používá Macron, je mi blízká, protože do budoucna, pokud má EU hrát nějakou závažnější roli ve světovém hospodářství, bude zcela nepochybně muset jít cestou sjednocování ekonomických politik. Tedy v prvé řadě politiky fiskální, ale i politiky daňové, pokud jde o daně a daňové sazby. Z tohoto hlediska má ČR silně podhodnocené daňové sazby v podnikatelském sektoru, porovnáme-li je jak s Velkou Británií či Německem nebo Švédskem.

Okamžitě zralá je u nás k zavedení druhá sazba korporátní daně u bank a firem oligopolního charakteru typu Agrofertu. Většina těchto firem odvádí do zahraničí (Agrofert či ČEZ jsou ovšem jako jedny z mála obřích firem ryze české firmy) obrovské dividendy, jejichž výše v některých letech převyšuje 300 miliard korun ročně.

Bude dobré, aby se tímto námětem začaly zabývat také české politické strany. Alespoň ty politické strany, které jsou schopné v této oblasti realisticky uvažovat o evropské integraci, jejích etapách a také cílech. V tuto chvíli by bylo dobré zahájit alespoň odbornou diskusi na toto téma.