na úvod mého krátkého vystoupení musím předeslat, že jsem 25 let pracoval v oblasti školství jako metodik prevence sociálně patologických jevů. A jak jistě chápete, tato oblast je úzce navázána i na problematiku hazardu, a to zejména u středoškolské mládeže, kde jsem působil. Z toho by mohlo vyplývat a také vyplývá, že jsem celoživotně striktně proti hazardu. A když už ho tady máme z určitého politického rozhodnutí v České republice povolen, tak jsem pro jeho maximální zdanění.

Na straně druhé jsem také proti jakémukoliv omezování svobody internetu, protože se domnívám a obávám současně, že může nastat jakýsi salámový efekt, že tato svoboda internetu bude i do budoucna omezována, a to i v jiných oblastech. Jako politik se bojím, že bude omezována například při politickém zpravodajství, protože kdybychom si měli vytvářet názor například pouze podle zpravodajství České televize, octli bychom se dnes v jakémsi imaginárním světě, který je od skutečnosti často vzdálen na hony.

Takže jestli mi dovolíte, řeknu vám jen pár slov k tomu zamýšlenému omezování internetu. Tato blokace, která je požadována Ministerstvem financí v rámci vládního návrhu o hazardních hrách, dává do rukou politicky řízeného úřadu neomezenou pravomoc. To už tady taky padlo. A já bych na to chtěl navázat. Jedná se o to, že bude možno zablokovat přístup k jakékoli internetové stránce, která bude dle jakéhosi subjektivního názoru jedince, komise nebo pana ministra obsahovat nepovolenou hru. V zemích, jako je například Dánsko, které přitom dává Ministerstvo financí s panem Andrejem Babišem v čele jako vzor, rozhoduje také o tomto závažném kroku nezávislá justice, a to na podnět regulátora.

Možnost zablokovat internetovou stránku přitom v českém právním systému již dávno existuje, taktéž na základě soudního rozhodnutí. Takže nový návrh prakticky pouze předává tuto moc do rukou politicky řízenému úřadu. To tady také již padlo.

Zablokování přístupu k internetové stránce, to zde asi nebylo ještě dostatečně zmíněno, je také závažným zásahem do ústavně zaručených práv uživatelů internetu vyhledávat informace. A to v článku 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle níž je toto právo možné omezit pouze tehdy, jde-li o opatření nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Vzhledem k výše uvedenému a také tomu, že stejného cíle lze dosáhnout i jinými způsoby, které do základního práva občanů zasahují méně, a to například blokováním platebních transakcí, na což ostatně návrh zákona pamatuje, jde o neproporcionální zásah do ústavně zaručeného základního práva a je tedy v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Zcela nezajímavým není ani to, že navrhovaná úprava může mít existenční dopad na neprávem zablokovaného provozovatele, zatímco subjekty pohybující se za hranicí práva mohou blokaci snadno technologicky obejít. Vůči průměrně zkušeným uživatelům , kteří se rozhodnou využít triviální anonymizovaný přístup k internetu, se tato úprava zcela míjí svým účinkem. Blokování vybraných internetových stránek tak, jak je upraveno v § 82, představuje nesystémové řešení, které bohužel s vysokou pravděpodobností nepovede ke kýženému výsledku. Ten by bylo možné zároveň dosáhnout mnohem efektivnější cestou, a to prostřednictvím blokování plateb na účty, jak už jsem také zmiňoval, u vybraných provozovatelů. Blokování stránek tak, jak je navrženo v § 82, je možné i s použitím tzv. anonymizerů, změnou DNS či dalšími technickými prostředky například za využití tzv. virtuální privátní sítě VPN.

Zkušenosti ze zahraničí zároveň ukázaly, že tímto způsobem blokování může být velmi snadno zabráněno k přístupu ke zcela nezávadným stránkám, které jsou umístěny například na stejné doméně či využívají stejnou IP adresu. O tom, že dané opatření je nesystémové a ve své podstatě nebude účinné, vypovídá například i to, že není obsaženo v žádné dosavadní právní úpravě, například ve vztahu k dětské pornografii či nelegálnímu prodeji léků.

V této oblasti se plně ztotožňuji se stanoviskem Českého telekomunikačního úřadu, které v rámci projednávání zákona nebylo bohužel obdobně, jako to bylo u hlasu odborné veřejnosti, vyslyšeno. Povinnost blokování obsahu internetových stránek představuje v praxi neefektivní opatření, které přinese významné náklady na straně poskytovatelů služeb elektronických komunikací. Ve svých důsledcích se ty náklady mohou promítat do cen účtovaných spotřebitelům za poskytnuté služby elektronických komunikací. Toto navržené blokování je dle mého názoru zároveň neslučitelné, jak jsem již zmiňoval, nejen s Listinou základních práv a svobod, ale také dalšími dokumenty včetně strategie Digitální Česko 2.0, podle které Česká republika bude garantovat, že nebude blokovat komukoliv přístup k internetu případně přístup ke konkrétním internetovým stránkám nebo on-line službám. Na tuto skutečnost ostatně upozornilo v rámci připomínkového řízení také Ministerstvo průmyslu a obchodu, které je garantem dané strategie a implementace strategického dokumentu Digitální agenda pro Evropu v České republice.

Dámy a pánové, nebudu vás již dále zdržovat. Mnohé, co jsem zde řekl a chtěl bych říct i dále, zde již padlo. Proto prosím a zejména prosím za akceptování mých připomínek při vašem hlasování a děkuji, že jste mě vyslechli.