Každá mezinárodní dohoda musí být přínosná pro občany Evropské unie, což o této dohodě rozhodně nelze říct, ať už kvůli možnému snížení zdravotních standardů u potravin, ztrátě pracovních míst nebo nebezpečné arbitrážní doložce, jež by státy dostala do područí nadnárodních korporací.

Nyní se nám dostala na stůl v Evropském parlamentu jiná důležitá obchodní otázka: zda podpořit udělení statusu tržní ekonomiky Číně. Je to jiný příběh, ale východiska mám stejná - posuzovat výhodnost pro občany Evropské unie. Od přistoupení ke Světové obchodní organizaci v roce 2001 Čína bezpochyby udělala obrovský pokrok v transformaci své ekonomiky tak, aby se přiblížila evropské ekonomice v oblasti ochrany autorských práv, zdravotní nezávadnosti výrobků včetně potravin či omezení státem podporovaného dumpingu výrobků na zahraniční trhy. Bohužel však platí, že všechny tyto problémy, kvůli nimž bylo oddáleno v roce 2001 udělení tržní status, i nadále přetrvávají. Čína například slibuje zavedení omezení emisí CO2, ale stále ještě nevidíme výsledky. Proto se v Evropském parlamentu v rámci reformy systému obchodování s povolenkami CO2 bavíme o průmyslových odvětvích ohrožených konkurencí ze zemí nepromítajících do cen výrobků emise CO2. Podobná situace je i v dalších oblastech ochrany životního prostředí a ochrany zdraví lidí. Nemůžeme proto umožnit vstup na trh firmám, jež by využily konkurenční výhodu nižších standardů k vytlačení evropských výrobků z trhu a ohrozily tak zaměstnanost v evropských zemích. Nelze brát na lehkou váhu to, že podle některých analýz by udělení tržního statusu Číně ohrozilo 2 až 3 miliony pracovních míst v Evropské unii. Česká republika přitom kvůli struktuře své ekonomiky patří mezi ty ohroženější země. Je pravdou, že ne všichni, kteří nám radí nepodporovat udělení tržního statusu Číně, jsou motivováni blahem evropských občanů. Odpor USA k udělení tržního statusu Číně ze strany EU je zcela evidentně veden zájmem amerických korporací, které by po udělení statusu měly těžší pozici při uplatňování svých výrobků na evropském trhu. Tento důsledek nás opravdu trápit nemusí. Naopak budu velmi ráda, až budu moci hlasovat s klidným vědomím pro udělení tržního statusu Číně, protože ji do budoucna považuji za důležitého strategického partnera Evropské unie, který bude kompenzovat nyní jednostranně nevyvážené vztahy s USA. Ze stejných důvodů je třeba prohloubit vztahy Evropské unie a Ruska a nebýt ve vleku politiky protiruských ekonomických sankcí prosazovaných USA. Evropská unie se musí chovat jako sebevědomý, nezávislý hráč, který bude jasně sledovat své zájmy a budovat vyvážené obchodní vztahy se všemi významnými státy a obchodními bloky.