Video projevu zde. 

Ráda bych se vyjádřila k mnoha záležitostem české politiky. Nicméně vzhledem k omezenému času se budu věnovat pouze Evropě, neboť jste mě vyslali do Evropského parlamentu a cítím odpovědnost Vám říci, jak vidím Evropu. K dalším tématům se buď vyjádřím v diskusi anebo v médiích.

V roce 2004 jsme byli proti vstupu České republiky do Evropské unie. Argumenty proti vstupu do EU, byly především již tehdy špatně vyjednané podmínky našeho vstupu, což se nám bohužel i 12 let po vstupu do EU neustále potvrzuje. Ať je to politika dvojích standardů, ochrana našich zemědělců a pracujících či, a to považuji zvlášť v dnešní době za nejnebezpečnější, akceptace diktátu Bruselu bez respektu k našim národním zájmům, jak lze na zcela konkrétním případě dokázat ve věci zavedení kvótového systému pro jednotlivé členské státy. 

Stejně jako nás Evropská unie štve, tak platí, že jsme v Evropě, nemůžeme se odstěhovat, máme intenzivní vztahy se svými sousedy i bez ohledu naše členství v EU. Připomínám, že 80% našeho exportu jde do zemí Evropské unie. Rozpad Evropské unie případně naše vystoupení by v současné situaci znamenalo obrovský ekonomický problém. Proto je lepší ovlivňovat podobu Evropské unie zevnitř naším směrem než se pomýšlet na konec EU. Nemáme bohužel sílu Velké Británie, která si takový krok může dovolit. 

Co je důležité, je zamyslet se nad tím, jak vnitřní poměry v EU ovlivňovat a co je k tomu potřeba.

V rámci Evropského parlamentu máme mnoho spojenců, kteří se domnívají, že potřebujeme důkladnou reformu EU tak, aby se oprostila od silného vlivu nadnárodních korporací. Evropští občané by měli mít možnost daleko více využívat institutu evropského referenda. Národní parlamenty by měli mít moc dát tzv. červenou kartu Evropské komisi, aby navrhovaná legislativa nebyla v rozporu s národními zájmy.

Ovšem v Evropském parlamentu máme omezené možnosti ovlivňovat legislativu i chod Evropské unie. Těžiště moci leží na Evropské radě, radách ministrů.  

Potřebujeme premiéra a ministry, kteří se nebojí hájit zájmy českých občanů a při vyjednávání v Bruselu nepomýšlejí jedním očkem na to, že by se mohli stát členy Evropské komise a není dobré si to s mocnými v Bruselu rozházet. 

Odstrašujícím příkladem nekompetentnosti a evropského vlezdoprdelství současné vlády nám může být vyjednávání o novelizaci zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Vedení ministerstva životního prostředí se podvolilo zcela protiprávnímu retroaktivnímu posouzení již vydaných rozhodnutí EIA. V důsledku toho se zdrží stavby mnoha důležitých obchvatů měst a dálnic.

Kdyby byl premiér, co k čemu bude používat veškeré páky na Evropskou komisi a nebude si nechat diktovat úředníky z Evropské komise. Dobře to bylo vidět i na uniklých emailech spolupracovníků premiéra, z nich jsme se dozvěděli mimo jiné, že se ptají Angely Merkelové, co by ráda slyšela v projevu premiéra, nebo že budeme proti kvótám na uprchlíky jen naoko a smíříme se s prohrou předem. Takto se nechová premiér svobodné země.

Když mluvím o potřebě aktivně se účastnit rozhodování v Evropské unii, neznamená to, že bych trpěla nějakými falešnými ideály o fungování EU, naopak jsem si vědoma toho, že rozpad Evropské unie není vyloučen. Nekompetence, byrokratismus, nulová ochota rozhodovat a vzít na sebe odpovědnost paralyzuje Evropskou unii. Každá krize (a že jich bylo) ukazuje více a více, že takto rozhodovat v budoucnosti není možné. 

Evropskou unií prosazované kvóty na počet migrantů za přitakávání části ČSSD jsou ukázkou odtrženosti politiků od občanů. Falešní levičáci se bijí za volný příchod migrantů do Evropy, což by zlikvidovalo tvrdě vydobyté elementární sociální a bezpečnostní jistoty pro naše občany.

Náraz falešného levičáctví na realitu jsme mohli vidět Rakousku při prezidentských volbách, kde v prvním kole vyhrál drtivě kandidát populistů. Populistické pravice má tendenci přebírat tradiční levicová témata ovšem na rozdíl od levice nikoli s cílem nastolit sociálně spravedlivou společnost, ale nastolit autoritářskou konzervativní vládu, která pošlapává práva všech. Tento trend vidíme v Maďarsku či Polsku, ale na vzestupu je i v západní Evropě. Skutečně levicové síly nemohou tomuto stavu jen nečinně přihlížet. Musíme si vzít naše témata zpět a poukázat na přetvářku pravicového populismu, kterému ani za mák nezáleží na skutečných zájmech pracujících lidí. 

Strany jednoho tématu či jedné osoby vždycky zkolabují, ale my již čtvrt století stojíme pevně na české i evropské politické scéně. 

25 let, i přes přání našich protivníků a občas naše vlastní pochyby  jsme na politické scéně v české republice 25 let a jsme reálnou silou. Nyní je na nás abychom přestali plýtvat energii v žabomyších válkách ale převzali zodpovědnost. Lidé musí mít naději. Tu je povinna jim KSČM nabídnout. Dokázali jsme v krajích kde vládneme, ze vládnout umíme a lidem se žije lépe. Máme silnou členskou základnu a odborné zázemí. Nenavrhujeme jednoduchá řešení, nejsme populisté. Jsme ti, co celé roky poukazují na celospolečenské a celoevropské problémy. Jsme ti, co bedlivě poslouchají občany a jsme na to hrdí. Pojďme dokázat, že naše cesta není žádnou utopií, ale že jsme reálná politická síla, která může řídit zemi a podílet se na reformě Evropy, po které Evropané tak zoufale touží. Jdeme dobrým směrem, musíme jen vytrvat.