Naposledy se na toto téma vyjádřil v pondělním vydání deníku Blesk ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, jenž mě zařadil mezi šéfy, kteří si vypláceli „stamilionové odměny“ přesto, že byla společnost NWR ve ztrátě, a vyzval mě, abych polovinu odměn vrátil.
Tyto útoky považuji za politicky motivované, což podtrhuje i formulace použitá ministrem Mládkem, který hovoří o mém „moralizování s láskou“. OKD a NWR se nedostaly do potíží kvůli odměnám členů správní rady, ale v důsledku prudkého a trvalého poklesu cen uhlí. Když jsem se v roce 2008 stal členem správní rady NWR, tuna uhlí se prodávala za 137 eur a v roce 2011 dosáhla dokonce úrovně 200 eur. Když jsem ze správní rady v roce 2014 odcházel, cena se propadla na 90 euro za tunu. Chtěl bych také připomenout, že za dobu sedmi let, kdy jsem v NWR působil, byla tato společnost pět let zisková a ztrátu přes veškeré úsilí poprvé vykázala až v roce 2013.
NWR navíc není ani zdaleka jedinou těžařskou firmou, která se v důsledku klesajících cen uhlí dostala do vážných problémů. V dubnu vyhlásila bankrot dokonce i americká Peabody Energy, největší soukromá uhelná společnost na světě. Vedení firmy jako důvody uvedlo prudký pokles cen uhlí, slabý čínský trh, nadprodukci břidlicového plynu a regulatorní překážky.
Kdybych zůstal v soukromém sektoru a nevstoupil do politiky, těžko by mi dnes kritici vyčítali naprosto standardní plat za členství ve správní radě společnosti, která byla po většinu mého působení zisková. Další členové správní rady, kteří jsou ve svém oboru často pojmem a jejichž integrita je vysoce respektována, ostatně v této souvislosti kritizováni nejsou.
Výši odměn pro všechny členy správní rady NWR společnost každoročně zveřejňovala ve svých výročních zprávách, kde si je v uplynulých letech mohl kdokoli dohledat a ohradit se vůči nim. K tomu nedošlo ani ze strany menšinových akcionářů na žádné z valných hromad společnosti. Skutečnost, že média tyto informace zveřejnila až v době, kdy se OKD dostalo do existenčních potíží, svědčí o snaze nalézt viníky krize bez ohledu na její skutečné příčiny.
Chápu, že výše odměn členů správní rady může někomu připadat vysoká. Jde ale o naprosto standardní odměny pečlivě dozorované soukromé firmy, pro kterou jsem odváděl, dovolím si říct, vysoce kvalifikovanou práci související se svými znalostmi a zkušenostmi především z oblasti evropských agend. Nešlo tedy o nic nemorálního nebo „chucpe“. Tyto výrazy by se spíše hodily k popisu odměn pro vedení řady státních a polostátních společností, v nichž bývaly řadu let často jedinou kvalifikací politické či osobní vazby.
Jako člen správní rady NWR jsem usiloval o zmírnění sociálních dopadů nedobré situace OKD. Jednal jsem mimo jiné s tehdejším ministrem průmyslu a dopravy o memorandu o porozumění mezi OKD a vládou s cílem vyřešit situaci na dole Paskov. S odboráři v OKD jsem byl ve snaze napomoci jejich strategii dalšího postupu v kontaktu i dlouho poté, co jsem z NWR odešel. Po svém nástupu do Evropského parlamentu jsem se naopak vyvaroval jakýchkoliv věcných jednání s představiteli společnosti i vlády, abych se nedostal do střetu zájmů.
Pevně věřím, že se podaří najít takové řešení situace OKD, které bude minimalizovat sociální dopady na tisíce zaměstnanců firmy a na zaměstnanost v celém regionu. Pan ministr Mládek je ve své funkci už více než dva roky a na řešení situace měl tedy dost času. Hledání obětních beránků a „viníků“ a vyřizování si politických účtů je možná před volbami u veřejnosti populární, avšak k nalezení takového řešení určitě nepovede.
