Dovolte mi dnes jménem Úsvitu znovu žádat předřazení našeho návrhu zákona o referendu, kde by občané České republiky měli právo rozhodnout o vystoupení České republiky z Evropské unie. Na rozdíl od pana kolegy Okamury máme k tomuto referendu připravený příslušný zákon a o něm se tady také naposledy hlasovalo. Pan Okamura si to jistě jenom omylem přivlastnil. Aby bylo jasno, tak jde o návrh, který předložil Úsvit - Národní koalice. Jedná se o bod 97, sněmovní tisk 620. Jménem našeho klubu žádám o jeho pevné zařazení na dnešek jako třetí bod po projednání veta pana prezidenta ve věci školského zákona a po projednání našeho návrhu zastavení nepromyšlené inkluze.
Dámy a pánové, tento návrh zákona o referendu k vystoupení z Evropské unie už ve Sněmovně leží skoro půl roku a vládní koalice blokuje jeho projednání. Když při minulé sněmovně konečně nastal čas na takzvané opoziční okénko a my jsme žádali tento návrh projednat, troufám si tvrdit, že se jednání schválně natahovalo, aby se návrh Úsvitu neprojednal, a nakonec byl i z jednání Sněmovny přes naše protesty vyřazen, což byl vcelku bezprecedentní krok.
Dámy a pánové, Brusel nám nutí bezvízový styk s Turky a my se tváříme: kdovíjaký úspěch je, že členská země bude moci Brusel požádat o výjimku. Ministr vnitra Milan Chovanec uvedl, že by takzvaný suspenzivní mechanismus měl být spuštěn například ve chvíli, kdy by občané určité země přicházeli do Evropské unie ve velkých počtech, žádali o azyl, ve výrazném počtu páchali trestnou činnost a podobně. Členská země Evropské unie se tak bude moci se svými důvody obrátit na Evropskou komisi, která bude muset rozhodnutí předložit všem státům osmadvacítky, a všechny to budou muset schválit.
Nicméně co znamená suspenzivní mechanismus ve skutečnosti? Není to nic jiného, než další kompetence Bruselu, další zbraň byrokratických elit Bruselu, která omezuje suverenitu naší země. Občané České republiky evidentně nechtějí přijímat nelegální imigranty a nechtějí, aby Turecko, čile obchodující s Islámským státem, mělo bezvízový přístup do České republiky.
Uvědomuji si, že zřejmě bohužel řada z vás chce kvůli dotacím a funkcím v Evropské unii zůstat v podstatě za každou cenu. Přesto se vám pokusím vysvětlit, proč je dobré být připraveni i na variantu odchodu z Evropské unie. Ten, kdo se bojí a ustupuje, totiž prohrává. Tento princip už pochopili ve Velké Británii, kde variantu odchodu z Evropské unie položili v podobě referenda skutečně na stůl a jednoznačně na tom získávají. Důkazem je to, že si Británie už teď vyjednala podstatné ústupky.
Na téma takzvaného czexitu napsal velmi zajímavou analýzu makroekonom Pavel Kohout, mimo jiné dvě volební období byl členem Národní ekonomické rady vlády. Vyšel z toho, že se osobně ve Velké Británii zúčastnil simulace jednání o výstupu ostrovního království z Evropské unie organizované prestižní organizací Open Europe. A jaký byl výsledek? Jednoznačný a brutální. Brusel se po odchodu Británie z Evropské unie začne mstít. Bude chtít ukázat, že mimo Evropskou unii neexistuje prosperita. Ukázalo by se totiž, cituji Pavla Kohouta, že Evropa může fungovat i bez bruselských úředníků, europoslanců a dalších korytářů. Lze očekávat, že Brusel odpoví na případný odchod z Evropské unie obchodní válkou, a to i za cenu, že tato obchodní válka poškodí zbylé členy unie.
Dámy a pánové, zdálo by se, že po takovém zjištění, že Brusel by nás nešetřil, že by se mstil, bychom občanům neměli dát právo rozhodnout, zda z unie odejít. Opak je ale pravdou. Odchod z Evropské unie by měl být plánovaný jako zcela reálný scénář. Já souhlasím s tezí Pavla Kohouta, že pokud nebudeme vůbec připouštět odchod, tak Brusel s námi bude zacházet jako s kusem hadru. Prostě s námi bude zacházet o to hůř. Brusel bude nadále oklešťovat pravomoci České republiky a my se ocitneme v situaci týrané ženy v nešťastném manželství bez možnosti útěku.
Pokud ale možnost odchodu zůstane otevřená i za cenu různých nepříjemností, Brusel bude přece jen mít nějakou motivaci chovat se alespoň trochu slušně. Aspoň se v to dá doufat. Pokud tedy v České republice chceme, aby s námi Brusel zacházel alespoň se špetkou respektu, měli by mít občané možnost hlasovat o této otázce v referendu.
A na závěr mi dovolte ještě jeden argument. Pokud si většina občanů přeje z Evropské unie odejít, a to by referendum mohlo ukázat, žádný politik nemá právo v tom občanům bránit. Pokud se politik rozhodne zastupovat občany s tím, že prosazuje něco jiného než jejich vůli, není to demokrat, ale je to autokrat, který v demokracii nemá co dělat.
Řada z vás o našich aktivitách na demonstracích říká, že podporujeme extremismus.
Nejsme extremisté a extremismus nepodporujeme. Podporujete ho ale vy tím, že nerespektujete přání většiny národa dát mu právo rozhodovat o tom, o čem národ rozhodnout chce. A pokud někteří z vás říkají, že rozbíjíme Evropu, ani to není pravda. S Pegidou, Estonskou konzervativní stranou, s Ligou severu, s polským Kukiz’15 a dvacítkou dalších protiimigračních hnutí v celoevropském spolku Pevnost Evropa nechceme nic jiného než Evropskou unii vrátit před Lisabonskou smlouvu. Donutit po vzoru Británie bruselské elity k reformám. Proto prosím, po půl roce dejte konečně prostor demokracii a umožněte projednat návrh Úsvitu o referendu, kde by občané mohli svobodně rozhodnout. Děkuji vám za pozornost.
