David Cameron slíbil pořádání referenda před parlamentními volbami v roce 2015. Reagoval tak na vzrůstající požadavek převážně konzervativní části politického spektra o možnost občanů vyslovit se k tomu, zda mají stále zájem o setrvání Velké Británie v Evropské unii.
Na jednu stranu by se Cameronův nápad s referendem mohl zdát poměrně logickým, neboť umožňuje obyvatelstvu vyjádřit jejich názor na členství jejich země v EU. Věc má nicméně svá „ale“. Jedním ze zásadních problémů je naprosto nepředvídatelný vliv vystoupení z EU na stav lidských práv.
V rámci svého členství v Evropské unii je totiž Velká Británie vázána Listinou základních práv EU. Tímto dokumentem jsou vázány všechny členské státy, které jsou povinny práva zaručovaná listinou pro své občany chránit a zajišťovat.
Vzhledem k tomu, že tento dokument Evropské unie zaručuje některá práva, která jiné lidskoprávní dokumenty a mezinárodní smlouvy neposkytují, je pravděpodobné, že by občané vystoupením z EU o svá práva přišly. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že Velká Británie u některých z těchto práv poskytovaných Listinou základních práv EU použila tzv. režim opt-out a není těmito právy vázána, lze říci, že v důsledku odstoupení od Listiny základních práv EU by pravděpodobně k žádným zásadnějším dopadům na práva britských občanů nedošlo.
Důležité je si však uvědomit, že práva občanů v EU nejsou stanovena jen Listinou základních práv EU. Mnohá práva vymezuje také Smlouva o fungování EU. Ta konkrétně v článcích 45 až 48 poskytuje výčet práv pracovníků a jejich právo pracovat ve kterékoli zemi EU bez diskriminace z důvodu národnosti. Vystoupení z EU by tak výrazně ovlivnilo nejen práva pracovníků z členských zemí EU ve Spojeném království, ale také práva občanů Spojeného království v jiných členských zemích EU.
Dalším důležitým souvisejícím dopadem by byla ztráta možnosti přezkumu dodržování lidských práv členským státem Soudním dvorem EU. Konkrétně občané jednotlivých členských států EU mají v případě, že je vnitrostátní právní předpis v rozporu s právem EU, možnost podat na svůj stát žalobu k Soudnímu dvoru EU v Lucemburku. Občané tak mají možnost nechat přezkoumat případné rozpory mezi vnitrostátní právní úpravou a právními předpisy EU, a to i z lidskoprávního hlediska. Přezkoumány tak mohou být případné nesrovnalosti legislativy členského státu ať už s ustanoveními Listiny základních práv EU, tak jiných unijních předpisů. O tuto možnost by vystoupením Velké Británie z EU její občané přišli, což by znamenalo snížení lidskoprávních záruk v zemi. Jinak řečeno - občané by přišli o jeden z prostředků, jak se domoci svých práv proti státu, který je tímto porušuje. Vzhledem k tomu, že v rámci britského vnitrostátního práva soudy vůbec nemohou přezkoumávat slučitelnost státních právních předpisů s lidskoprávními závazky, měla by ztráta tohoto mechanismu pro vymahatelnost lidských práv ve Velké Británii poměrně zásadní důsledky.
Ve Velké Británii platí navíc tzv. Human Rights Act (v překladu zákon o lidských právech) z roku 1998, který převádí závazky Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod do vnitrostátního práva. To znamená, že britští občané mají na základě tohoto zákona navíc možnost domáhat se svých práv i v rámci vnitrostátního práva. Pokud by se občan nedomohl nápravy touto vnitrostátní cestou, může následně podat žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva. Zároveň tento zákon přímo zavazuje státní orgány jednat v souladu s právy zaručenými Úmluvou a soudy vykládat vnitrostátní předpisy v souladu s ní.
Zároveň s návrhy na zrušení Human Rigths Act, které jsou v současnosti projednávány v britském parlamentu, se objevily také návrhy na úplné odstoupení Velké Británie od Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tento počin by měl, zvláště společně s možným vystoupením Velké Británie z EU, naprosto zásadní důsledky. Velká Británie by zcela přestala být povinna dodržovat lidská práva zaručovaná Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Občané by se tak nejenže neměli možnost těchto práv domáhat u Evropského soudu pro lidská práva, ale lze říci, že by je zcela ztratili. Za situace, že by Velká Británie zároveň nevystoupila z EU, by byly následky tohoto jednání výrazně méně závažné. Velká Británie by totiž i nadále byla vázána lidskoprávními závazky dle Listiny základních práv EU, které z Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z velké části vycházejí a v některých oblastech poskytují dokonce širší ochranu. Pokud by však Velká Británie zároveň vystoupila z EU, občané Velké Británie by zcela ztratili ta ze svých takto garantovaných práv, která nejsou zaručena jinými mezinárodními dokumenty. Zároveň by zcela zmizela možnost evropského nadnárodního soudního přezkumu dodržování lidských práv ve Velké Británii. To by mělo pro ochranu lidských práv v zemi naprosto zásadní důsledky.
Výše popsaná situace je tak naprosto zásadním zásahem do práv britských občanů. David Cameron tím, že umožnil konání referenda o možném vystoupení z Evropské unie, umožnil vznik stavu naprosto zásadní nejistoty v právech občanů. Britové tak sice mohou v červnu rozhodnout, zda chtějí, nebo nechtějí vystoupit z Evropské unie, vůbec však nemohou vědět, jaké důsledky toto jednání bude pro jejich práva v budoucnosti mít. Byla by Velká Británie i v případě vystoupení z EU vázána některými unijnímu lidskoprávními závazky? Dojde zároveň i ke zrušení Human Rights Act? Pokud ano, jaký bude obsah práv v British Bill of Rights? A odstoupí Velká Británie od Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod? Britští občané nemají odpověď na žádnou z těchto otázek. Mohou pouze rozhodnout, zda chtějí vystoupit z Evropské unie, nic jiného už ale neovlivní. Ve hře jsou však jejich práva. Následky iniciativy Davida Camerona na práva britských občanů tak nejenže mohou být velmi závažné, ale především nikdo neví, jaké přesně budou.
