Soudkyně svým rozhodnutím opět (podruhé) popřela vlastní, předminulý rok vydaný trestní příkaz, kdy se bez veřejného líčení pokusila kauzu „Nagyová-Nečasová“ rychle smést ze stolu a Janě Nagyové udělila roční podmínku se čtyřletým odkladem.
Sice sledování Radky Nečasové bylo protokolováno jako sledování, ale vlastně žádným sledováním ve skutečnosti podle paní soudkyně nebylo. Naopak, šlo totiž o ochranu (kontrasledování), o níž sice „chráněná“ osoba, i když ze zákona měla, nevěděla. Bílá není bílá.
Otevřeně, je to otřesné rozhodnutí. Je to obrovská blamáž justice a pro mě zároveň nesmírné rozčarování z ní. Olomoucké Vrchní státní zastupitelství předložilo celkem 84 důkazů (!), ale s Královou evidentně nehnul žádný z nich. Odvolací soud rozcupoval původní verdikt soudkyně Králové, označil ho za nekvalitní a závěrem ještě tvrdě prohlásil: „její rozhodnutí je v naprostém rozporu s provedenými důkazy.“ S paní soudkyní to nehlo ani o píď a svým (staro)novým rozhodnutím nám říká, že Nečas, jeho „stará“ manželka Nečasová a „nová“ manželka Nagyová vlastně byli a jsou bezva trojka. Nečas byl ohleduplným bigamistou, podporovaný a mající nádherný vztah jak s manželkou z Rožnova, tak s milenkou-manželkou v Praze. Shrňme to, nikdo nikoho za státní peníze nesledoval, ale naopak všemožným způsobem chránil od možného zlého. Amen. Vrcholem bizarnosti celé kauzy jsou reakce obhájců a podporovatelů rozhodnutí soudkyně, zejména ty, které mluví o zničení života manželů Nagyových-Nečasových. To je chucpe jak Brno.
Co si mají běžní občané myslet o podobných výrocích soudu? Že je soudkyně v lepším případě omezená, v horším zdiskreditovaná?
Nejde přece o výši trestu (3,5 roku by bylo fakt absurdní, podmínka odpovídající), ale o naplnění základní spravedlnosti. Jde o rozhodnutí, že každý politik (či milenka politika) si musí dát setsakramentský pozor, když se začne chovat podle zásady: „Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi“ a zneužívat své pravomoci.
Musí vědět, že z toho bude mít minimálně celospolečenskou újmu. A Nečas svou „novou“ manželku dle svých prohlášení kryl (což se dá lidsky pochopit).
Podívejme se ale ještě na celou kauzu z náhledu jiné profese, než je soudnictví, třeba z pohledu vědeckého pracovníka. Vezměte si, že by vědec napsal a předložil studii na téma X, kterou by vědecká rada celou rozcupovala, našla by 84 podnětů, které se vůbec nereflektovaly, ve studii neobjevily a do textu nezačlenily, a dále by prohlásila, že se to vlastně celé neskutečně odfláklo a měla by tedy být provedena autorská reflexe. A dotyčný vědec by pak na to reagoval tak, že si stojí za „svou pravdou“ a výsledek znovu předložil v nezměněné formě. Jaká by byla reakce?
V soudnictví evidentně lze všechno. Bůh potom chraň všechny ty, jejichž případy bude v budoucnu soudkyně městského soudu v Praze Králová rozhodovat.
Psáno pro blog.idnes.cz