01.07.2016 11:40:11
Smlouvy mezi EU a třetími zeměmi: Jak konečně začít zohledňovat zájmy občanů?
Vzhledem k současným událostem v souvislosti s vyjednáváním o dohodách TTIP, CETA, TiSA a dalšími dohodami se třetími zeměmi vypracovala frakce Evropského parlamentu GUE/NGL dokument...
...shrnující představu frakce o tom, jak by mělo vyjednávání o dohodách vypadat
a jaká ustanovení by měly dohody obsahovat. Je třeba připomenout, že
v poslední době se ještě rozvířila debata o těchto dohodách, mezi nimi
nejvíce asi o TTIP, neboli tzv. transatlantickém obchodním a investičním
partnerství, která má za cíl vytvoření volného trhu mezi EU a USA.
Vyjednávající strany se snaží vytvořit dojem, že dohoda povede k nárůstu
pracovních míst, zvýšení HDP a usnadnění přístupu na americký trh pro malé a
střední podnikatele z EU. Skrytou, i když naštěstí stále více poodkrývanou,
stranou mince však je, že dle některých studií by v důsledku přijetí dohody jen
v Evropě došlo ke ztrátě zhruba 600 000 pracovních míst, zpomalení růstu HDP,
snížení mezd a vzrůstu finanční nestability. Stejně tak by s velkou
pravděpodobností došlo například ke snížení limitů pro bezpečnost potravin
dovážených z USA. V neposlední řadě je zajímavé, že vyjednávání o
smlouvě, která by měla podle příznivců přinést výhody pro malé a střední
podnikatele, probíhá za zavřenými dveřmi za účasti velkých společností. Problematické
však nejsou jen tři výše zmíněné nejdiskutovanější smlouvy, ale také další
smlouvy uzavírané mezi EU a třetími zeměmi. Ty totiž kladou důraz především na
spolupráci v ekonomické oblasti, ale nezohledňují (nebo jen málo) lidská
práva, možný negativní dopad smluv na civilní obyvatelstvo a životní prostředí,
soulad smluv se zásadami udržitelného rozvoje a další problémy. Ačkoliv odpor
proti uzavírání smluv v této podobě vzrůstá a například petice proti TTIP
má již více než tři miliony podpisů, podoba návrhů smluv zůstává stále stejná.
To by chtěla frakce GUE/NGL změnit. Obchod by dle dokumentu neměl být účelem
sám o sobě, ale měl by být naopak prostředkem k dosažení prosperity, spravedlivých
pracovních podmínek a udržitelného ekonomického rozvoje a odstranění
diskriminace. Při uzavírání smluv je proto nutné brát v potaz především
práva zaměstnanců a zvažovat dopad smluv na jejich pracovní podmínky, nikoliv
upřednostňovat zájmy velkých společností. Smlouvy by tak měly směřovat
především k rozvoji společnosti a vytváření pracovních míst, zajištění přístupu
k základním veřejným službám a snižování chudoby. Tento přístup by měl být
samozřejmostí i vzhledem k tomu, že dle OSN a práva EU má ochrana lidských
práv přednost před ekonomickými zájmy. Vyjednávání by dále mělo být
transparentní tak, aby k dokumentům o jeho průběhu a k návrhům smluv
měla hned od počátku přístup občanská společnost. Zajištěno musí být také schvalování
smluv v jednotlivých fázích vyjednávání parlamenty členských států EU a
Evropským parlamentem. Je naprosto nepřijatelné, aby uzavírání smluv mající
naprosto zásadní a přímý dopad na občany členských států probíhalo za zavřenými
dveřmi nejen bez přístupu občanů, ale také bez přístupu národních vlád
členských států, jejichž pravomoci smlouvy v konečném důsledku omezí. O
právech milionů lidí tak rozhoduje pár osob, které mají na zřeteli nikoliv
zájmy občanů, ale pouze zájmy velkých nadnárodních společností. Při uzavírání
smluv musí být brán zřetel také na zranitelnost některých odvětví, jako je
zemědělství a průmysl. Smlouvy by měly směřovat k ochraně těchto odvětví,
podpoře tradičních zemědělských postupů a ochraně zemědělců. Místo toho však například
v případě TTIP vidíme zájem na snižování požadavků pro bezpečnost potravin
umožněním používání zakázaných pesticidů a dovozu geneticky modifikovaných
potravin. V důsledku TTIP by tak mohlo dojít nejen k ohrožení
některých odvětví, ale především k přímému ohrožení zdraví obyvatel EU
závadnými potravinami. Důraz je nezbytné klást i na ochranu pracovních a
dalších práv obyvatel, ekologické standardy a dodržování principů udržitelného
rozvoje. A to nejen pouhou proklamací těchto zásad, ale konkrétními závaznými
pravidly, za jejichž porušení bude příslušný stát právně odpovědný. Je nezbytné
zajistit, že do EU nebude dováženo zboží poznamenané otrockou prací či
sociálním dumpingem. Tak tomu dnes bohužel není. Příkladem může být dohoda mezi
EU a Bangladéší. Při pádu obchodního centra Rana Plaza v roce 2013 se opět
jasně potvrdilo, že pracovní podmínky tamních zaměstnanců jsou neúnosné a
hraničí s otrockou prací. Ačkoliv EU proklamuje snahu zlepšit pozici
bangladéšských zaměstnanců, konkrétní účinné smluvní nástroje k tomu nemá.
Ve smlouvách musí být jasně stanoven způsob vyšetřování, sankce za případná
porušení povinností a možnost pozastavení účinnosti smlouvy za situace, že
v jejím důsledku dochází k závažnému poškozování práv občanů. Nic
takového v dnešních smlouvách nenajdeme. Je nezbytné radikálně změnit jak
způsob uzavírání smluv, tak jejich obsah. Arogance zástupců jednotlivých stran
při sjednávání dohod nezná hranic. Hlavním smyslem dohod musejí být zájmy
občanů, a to jak členských, tak jiných států. Problémem není jen mediálně známé
TTIP, ale obecný přístup k uzavírání dohod EU. Občané musejí mít
příležitost chránit své zájmy při vyjednávání o dohodách. Účelem smluv musí být
od počátku právě jejich prospěch. Tak tomu ale není. Zpráva GUE/NGL nám dává
návod, co změnit, aby tomu tak bylo. Prosadit tento přístup však rozhodně
nebude jednoduché. Současné vyjednávající strany v čele s velkými
nadnárodními společnostmi ho rozhodně podporovat nebudou.
Ing. Kateřina Konečná,
poslankyně Evropského parlamentu za KSČM
_clanek.jpg)
