Pochopil jsem, že pan Michal Horáček se už pomalu pouští do prezidentské kampaně a snaží se vymezovat názorům pana prezidenta Zemana. Svojí argumentací však zároveň ukazuje, jakým prezidentem by byl on.
Osobně nepochybuji o tom, že nasazení pana Horáčka je jen další volba „pražské kavárny“, jak zaplnit prostor po neúspěšném vlastenci Karlu Schwarzenbergovi a jejich dalším, pro společnost absolutně nestravitelném narcisistickém a údajně tajně vysvěceném katolickém knězi Tomáši Halíkovi.
Je zřejmé, že pan Horáček se bude všemožně bránit tomu, že za ním nějaká kavárna stojí. Konec konců, jak vyznělo z jeho projevu, je nejlepší její samotnou existenci absolutně zpochybnit a nebo úplně nejlépe ji popřít.
Přestaňme ale nálepkovat a podívejme se tedy na to, jak by pan Horáček, podle jeho slov, řešil uprchlickou krizi on. Následně si udělejme sami představu o tom, kam se svými názory patří.
Dlouho jsem čekal na nějaké návrhy či dokonce konkrétní řešení. Marně. Slyšel jsem, co dělá současný prezident špatně a až v úplně samotném závěru jsem se dozvěděl, že se musíme chovat racionálně. Nejsem si jistý, jestli by s tímto pan Horáček neměl místo na prezidenta ČR spíše kandidovat do Evropského Parlamentu. Vždyť přece to je přesně to místo, kde se jen dlouze hovoří, ale žádné užitečné a obyčejným lidem prospěšné návrhy se tam nepředkládají. Natož pak nějaká konkrétní a funkční řešení palčivých problémů.
Dále jsem se od pana Horáčka dozvěděl, že uprchlická krize je jako déšť se kterým nic neuděláme. Chápu to tedy tak, že vlastně nemá jakýkoliv smysl ji vzdorovat, že je to něco přirozeného, a že bychom to měli akceptovat a chovat se tak tedy podle vás řečeno „jako lidé“?
Tedy pane Horáčku, já sice neumím poroučet větru a ani dešti, ale pokud prší, tak si osobně beru deštník abych nezmoknul, na domě používám okapy, abych svedl vodu do kanalizace a obecně budujeme v krajinách přehrady a dostatečně pevné hráze, aby zachytily velký příval vody, která by jinak zaplavila to, co zde naši předci po celá ta staletí pracně budovali. Tomuto já říkám, chovat se jako lidé.
Na argument, že se nám zde zdravotní sestry muslimky (?)„ neodpalují do povětří“ jsem už zůstal úplně užasle zírat. Nicméně také věřím tomu, že ani ta první vlna muslimů, která přišla před desítkami let „za lepším“ do Londýna, Paříže či Bruselu, se tam hned nevyhazovala „do povětří“. Proces radikalizace totiž ke svému úspěchu něco potřebuje. A tím je dostatečná koncentrace (počet) muslimů v daném místě. A to není rozhodně něco co by měl náš příští odpovědný prezident dopustit.
SPR-RSČ 2016
