Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já, v reakci na paní kolegyni Seitlovou a její vystoupení, bych chtěl obrátit vaši pozornost k jedné tiskovině, kterou drtivá většina z vás má ve schránce. Protože až dneska jsme dostali "Hlas veřejnosti má zelenou". Zelený kruh nám píše dopis, který bych radši přečetl až po hlasování, aby se ukázalo, kdo z vás je přítel ekologie a kdo není.
A tady nám píšou: „Obracíme se na vás v souvislosti s vládní novelou zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, “ tedy tento senátní tisk, „kterou schválila sněmovna. Návrh se snaží legalizovat neaktuální stanoviska EIA u několika dopravních staveb, posouzených u nás v minulosti v rozporu s platnou evropskou legislativou. Proto si vás dovolujeme požádat, abyste pro novelu nehlasovali.“
Takže kdo z vás se domníval, že by bylo dobře pro ni hlasovat, protože tyto stavby by se nemohly realizovat, tak vidíte, že máme tady od Zeleného kruhu čerstvý dopis, kde oni mají zcela opačný názor.
Kdybychom totiž dneska náhodou tuhle novelu neschválili a neodhlasovali, tak já jsem přesvědčen, že jsem za vás některé, kteří jste ho náhodou nečetli, ten dopis přečetl, tak oni tam píší, že se to dá v dalších 16 měsících dobře stihnout. To vidíme, jak se ty stavby dají dobře stihnout. Nechci je podezírat, nemusí se přihlásit oni, ale přihlásí se kdokoliv jiný k prosazení svých zájmů. A protože příklad je to nejlepší, kam došla Česká republika v této hrůzné výchově, a to je ten evropský způsob myšlení, který možná způsobil taky brexit. A nejenom odchod Angličanů, ale i některých z této jednací síně.
Já vám řeknu příklad v našem městě. U nás na Valašsku žádné takové vlivy a počiny doposud přímo nebyly, až donedávna, kdy část obyvatel na konci sídliště v paneláku, která vidí na louku a les, kteří patří částečně soukromým vlastníkům a částečně městu, tak my nemáme kde stavět, tak jsme byli velmi rádi, že tam investoři chtějí pokračovat v zástavbě. Ale protože je lépe dívat se na louku než na rodinné domky se zahrádkami, tak občané přišli s tím, že oni chtějí, že se tam objevil vstavač mužský, což je rostlina, kterou objevili ekologové, a tím pádem té výstavbě oni zabrání. Pomiňme znehodnocené investice apod. Samozřejmě tam může být určitá výjimka.
Ale kam takové myšlení vede? Soukromý investor, který do toho hodně investoval, tak ono se taky může stát, jako že se to již stalo, že někdo Travexem nebo nějakým jiným přípravkem postříkal kusy luk, už tam není nic a tím pádem se tam stavět může. To chceme? Protože akce vyvolává reakci, tento velký tlak a velké vítězství, které se ukázalo malým, protože oni řekli – my to tam nechceme, my chceme, abyste dole postavili naše parkoviště –, tak já jsem říkal, když je tam vstavač, tak se tam nemůže stavět ani parkoviště. Takže tam jsme došli.
Dřív by to ty lidi ani nenapadlo, ale v rámci této výchovy si všichni prosazují své zájmy. Někteří si hojí své neukojené touhy a řekněme své ambice. Protože si nedokázali poradit se svým životem, tak si teď hrají s celou společností. A možná to někteří i myslí správně. Ale naše legislativa nedává úředníkům – a to tedy myslím i Ministerstvu životního prostředí – možnost chovat se jinak, než přikazují zákony a správní řád. A ten potom všechny ty lhůty odsune úplně někam jinam.
To znamená, my dnes máme před sebou myslím 11 staveb, které považujeme – já jsem skoro neslyšel žádný negativní názor na to, aby se ty stavby rozjely. A nejenom tady, ale i v Poslanecké sněmovně. Veřejnost to vítá, kraje, kterých se to týká, jásají, a kterých se to netýká, pláčou. A pak se tady objeví Zelený kruh a řekne, to děláte celé špatně, nechte to pak, pak se to někdy schválí. A my si s vámi – ale to už dodávám – my si s vámi zase poradíme.
