Slepá cesta multikulturalismu
Není to pohled na šťastnou zemi. Další teroristický útok, tentokrát v Nice. Přepadení cestujících ve vlaku v Německu. Strůjci jsou imigranti z oblasti mimo evropský prostor. Trpké to plody idealistických snah obhájců multikulturalismu.
Bývaly doby, kdy jsme se o podobná pozdvižení starali my Evropané sami. Vzpomeňme na italské Rudé brigády v 70. letech, německou Frakci Rudé armády Ulriky Meinhofové na přelomu 60-70. let nebo irské či baskické teroristické organizace v 70. a 80. letech minulého století. Budování společného evropského domu a konec studené války přispěly k tomu, že podobné extrémní činy byly nahrazeny společnými aktivitami k obrušování hran a politickou diskusí. Přestože extrémní síly ze života Evropanů nezmizely, dokázaly se přizpůsobit nové parlamentní architektuře naší civilizační oblasti a k hlásání svých názorů využívají pouze prostředky k tomu určené jako jsou různé úrovně zastupitelské demokracie, tištěná nebo později elektronická media popřípadě osobní mobilizace svých příznivců. K tomu je třeba dodat, že ani Evropa před hlásáním tzv. multikulturalismu nebyla homogenní společností. Již od dob koloniálních impérií se zde usazovali občané z bývalých kolonií a svěřeneckých území nebo uprchlíci před násilnými režimy z různých zemí. Ve Francii nebo Belgii občané Blízkého východu, v Británii Indové nebo Afričané, v Nizozemí migranti z Indonésie nebo Moluk….V té době se o žádném multi-kulti ovšem nehovořilo. Tito noví příchozí, stejně jako uprchlíci zpoza železné opony, přijímali kulturu a zvyklosti svých nových vlastí, a to včetně jejich jazyka.
Troufám si říci, že nové osvícenství 21. století v podobě pokusu o vytvoření multikulturní společnosti, přineslo Evropě více problémů než užitku. Především došlo k relativizaci kulturních hodnot, jež jsou Evropě vlastní od dob emancipace společnosti v 18-19. století. Těmito hodnotami jsou třeba úcta k lidskému životu, úcta k právu každého člověka na svobodu náboženského vyznání, rovnost před zákonem a právní vědomí, princip vládnutí vzešlého ze svobodných voleb, rovnost mužů a žen, solidarita silných se slabými nebo morální kodex vycházející z křesťansko-židovských tradic. Relativizace těchto hodnot a jejich významu pro soudržnost a fungování společnosti se promítá ve skutečnosti, že není činěn dostatečný tlak na nové osadníky přicházející z neevropských kultur k jejich přijetí. Místo abychom je povzbuzovali a pomáhali jim k osvojení si našich principů a hodnot v zájmu jejich úspěšné asimilace, razíme myšlenku tzv. multikulturalismu umožňující jim držet se představ, zvyklostí a tradic jejich původní domoviny, jež jsou často výrazně odlišné od těch našich a kterým třeba krátkodobě propadneme při turistických cestách do exotických zemí, ale které nám začnou být nepříjemné brzy po návratu domů. Multikulturalismus není cestou k soudržné společnosti, je to cesta k další hluboké diverzifikaci v podobě šíření myšlení cizího nebo dokonce nepřátelského evropskému prostoru a nevyznávajícího tradičních evropských hodnot. Jak nás přesvědčují tyto dny, může to být i obraz lidského života jako nástroje k prosazení ideologie za každou cenu proti obrazu lidského života jako nejvyšší hodnoty společnosti zasluhující si té nejvyšší míry ochrany.
Spojené státy jakožto příklad multirasové a multietnické společnost princip miltikulturalismu k vytváření soudržné společnosti nepřijaly. Americká společnost je tavicím kotlem (melting pot) v jehož rámci se rasy, kultury, etnika vzájemně mísí, přebírají zvyklosti a tradice jedna od druhé, ale vše jen jako doplněk hodnot předaných americkému národu jeho zakladateli při vyhlášení Deklarace nezávislosti v roce 1776. Deklarace obsahuje základní principy utvářející vztah mezi občany a mocí i mezi občany navzájem, které se následně promítly do Ústavy USA a které i dnes tvoří jádro fungování americké společnosti bez ohledu na původ nebo rasu jejích občanů. Prapory s hvězdami a pruhy na administrativních budovách a většině veřejných prostor jsou stálou připomínkou této skutečnosti. Škoda, že těch evropských je u nás vidět tak málo…
Připomínám, že také Evropská unie má svoji ústavu a její ustanovení bychom měli brát tváří v tvář pronikání cizích kulturních vlivů velmi vážně. Jejím prostřednictvím jsme se přihlásili ke společnému evropskému dědictví, evropské kultuře a evropským civilizačním hodnotám a měli bychom usilovat, aby tyto hodnoty byly přijaty všemi, kdo chtějí ve společné Evropě žít spolu s námi, uprostřed nás a ne vedle nás, odděleně od nás. Všemi, kteří chtějí využívat předností organizace naší společnosti, ale současně na sebe vzít také odpovědnost za její další budování a rozvoj.
Žádný princip tzv. korektnosti nebo multikulturalismu by neměl relativizovat jakoukoliv část tohoto dokumentu. Rádi uvítáme všechny, kteří se chtějí podílet na budování naší společné Evropy nebo kteří utíkají před nepřátelstvím a pronásledováním ve vlastních zemích. Víme jaké to je být pronásledován a utíkat, mnoho našich občanů s tím má své vlastní zkušenosti. Žijte tedy s námi, ale za podmínky, že přijmete hodnoty, které sami vyznáváme. Dáváte-li přednost vlastní kultuře, vlastním tradicím a zvykům, které jsou nám Evropanům nepřátelské nebo cizí, pak se rychle vraťte tam, kde je můžete praktikovat bez toho, že byste zraňovali cítění jiných, cítění svých hostitelů.
Pokud nezačneme svůj civilizační prostor a jeho dlouhodobě budované hodnoty urychleně bránit, pak se může také krásně stát, že to budou naši potomci, kdo se bude muset v zemi svých předků přizpůsobovat agresivnímu způsobu života jiných kultur. Události uplynulých dní dávají na srozuměnou, že odpovědnost leží na nás, na naší generaci. Každá vstřícnost musí mít své meze.
