V případě, že tomu bude skutečně tak – a zatím tomu všechno nasvědčuje – dostanou se kraje do svízelné situace a vše může skončit nejenom omezením některých spojů, ale dokonce i jejich zrušením.

Skoro se zdá, že jde o pomstu ministra financí Kalouska krajským samosprávám, které mají regionální železniční dopravu na starosti. Kraje totiž ovládá sociální demokracie a právě tato strana podala ohledně omezování státní podpory stížnost k Ústavnímu soudu. Pikantní je, že přitom existuje memorandum, ve které se stát zavázal krajům na regionální dopravu přispívat.

Pokud plán pana Kalouska skutečně projde, jeho výsledkem bude razantní zhoršení dopravní obslužnosti v Ústeckém kraji. Může se přihodit, že lidé nebudou mít patřičné dopravní spojení do zaměstnání, k lékaři, anebo za svými blízkými.

Jsem přesvědčená, že by pan ministr financí neměl kraje trestat za to, že se sociální demkoracie opovážila nesouhlasit s jeho legislativní iniciativou ohledně omezení podpory stavebního spoření.  Vlastně si vůbec nemyslím, že by měl ve veřejném životě kdokoli kohokoli trestat.  Ve finále totiž na takový “trest“ doplatí obyčejní občané a politika by přece měla být především služba právě  “obyčejným lidem“. Nechce se mi moc sahat do páně ministrova svědomí, ale když se tak nad celou situací zamýšlím, vychází mi z toho, že silně nadřazuje vlastní uražené ego nad veřejným zájmem.

Byla bych moc ráda,  kdyby se pan ministr pokusil vcítit do situace těch, kteří jsou na hromadné dopravě závislí. Ono to tak třeba skrz okna  ministerské limuzíny nevypadá, ale pro mnoho lidí jsou regionální tratě jedinou dopravní alternativou. Hovořím zejména o obyvatelích obcí v odlehlejších částích Ústeckého kraje, kteří musí denně dojíždět do zaměstnání. Bohužel jak tak průběžně pana ministra sleduji, má schopnost takovéto empatie zřejmě sníženou už dlouho. Stačí se jen podívat na všechny kroky, které už ve funkci učinil.