Jak jsem se sakra zrovna já dostal na kandidátku HOZK do krajských voleb v Ústeckém kraji? To byla myšlenka, která mi včera prolétla hlavou, a tak jsem si řekl, že to trochu vysvětlím sám sobě i lidem kolem sebe.
Na vysvětlenou, jsem člověk, který byl za svůj život u voleb jen jednou. Za 11 let kdy mám volební právo, jsem byl jen jednou volit a to na volbě prezidenta ČR. Do té doby jsem vždy říkal „Co bych dělal u voleb? Vždyť stejně není koho volit, jsou tam jen lidé, kteří slibují, lžou a kradou. Jsou tam jen lidé, kteří tam byli u x let a nic nezměnili. Tak koho bych měl volit. Kašlu na to.“. Takže jak jsem se já, člověk s absolutním nezájmem o politiku a volby najednou ocitl na kandidátce? No, postě proto, že jsem si říkal, že tam konečně musí být i někdo, kdo v této zemi žije a dře 360h za měsíc, aby něčeho dosáhl. Ne někdo, kdo žije kdesi ve vile za miliony kdesi v oblacích, ale člověk, který chce něco dělat a člověk, který chce ovlivnit to, v jaké zemi budou žít jeho děti a jejich děti.

Vše začalo venčením psů v Šanovském parku v Teplicích na protest proti nepořádku a nevhodnému chování lázeňských hostů arabského původu, a pokračovalo zasedáním skupinky Tepličáků na téma, jak přinutit radnici a policii k tomu, aby s tím něco dělala. Tam jsem poznal pár príma lidí, z nichž někteří jsou se mnou na kandidátce. Hned při dalším venčení se na naší akci přiživilo i pár dalších subjektů – organizace proti islámu a SPD s panem Okamurou. Tam se má kolegyně Lenka Šimáčková (nyní kandidát v koalici kandidátky č. 17, za HOZK č. 2) s důvěrou obrátila na pana Okamuru s žádostí o pomoc s řešením této situace. Pan Okamura se tvářil, že nám opravdu chce pomoci a začala se domlouvat další spolupráce, načež důvěřivá a bezelstná Lenka vstoupila do řad SPD a my jsme jí následovali. V SPD jsem se nikdy neangažoval, v mém pracovním nasazení nebylo kdy, a proto jsem nechával aktivitu na nich. Po této reklamně panu Okamurovi začaly prudce stoupat preference a pan Okamura a vedení SPD se začalo měnit. Najednou to nebylo my, a vám, ale já, já, já a bude to podle mě. Když se někdo začal ptát na sporné otázky, tak byl na základě prokazatelně smyšlených a lživých obvinění „přímo a demokraticky vyloučen“ tak, že se to musel dozvědět od jiných členů, když přišel na zasedání, protože s ním nikdo nemluvil a nikdo mu vyloučení oficiálně nevysvětlil. Následovalo domluvené zasedání v salónku Teplické restaurace, kde se tato situace měla řešit, ale k našemu překvapení se nikdo z vedení strany neobtěžoval přijít a celou situaci vysvětlit a urovnat. Z tohoto důvodu a na základě předložených důkazů jsme se rozhodli, hromadně řady SPD opustit.

Nastalo bezvládí a otázky, co bude dál. Člověk se již jednou spálil a důvěřivě naletěl a i přes to, že přicházeli nabídky různých stran, tak jsme všechny odmítali a říkali si, „Co budeme dělat, abychom něco změnili?“. Do politiky už se nikomu jít nechtělo, proto jsme začali pořádat sbírky a dobročinné akce, kde celý výtěžek akce šel těm, pro koho jsme tu akci dělali. Začali různé výpomocné práce se stěhováním, úklidem zahrady dětského stacionáře, atd. Než nás oslovil pan Vacek z HOZK (hnutí Občanů za Kraje) a sdělil nám svou vizi, cíle a jak celé hnutí funguje. To nás zaujalo, někdo s dobrým přístupem, kdo nejde cestou diktátu „takhle to bude, tohle uděláte, tohle budete říkat a prosazovat“, ale přišel s tím, že HOZK má nějaké stanovy, v rámci kterých my jako kraj nebo obec můžeme prosazovat to, co je potřeba, to co náš kraj či obec potřebuje, a že se sami budeme podílet na budování naší struktury bez diktátu a vyhazovu, pokud se budeme ptát na otázky, které by vedená strany nebyli příjemné. Proto jsme vstoupili do řad HOZK a rozhodli se udělat něco pro to, aby se nám zde žilo lépe. A s tím samozřejmě souvisí i samotná kandidatura do voleb, protože pokud získáme nějakou funkci, tak máme více možností ovlivnit dění kolem sebe, než pokud se jen budeme dalších několik let koukat, jak se nic nemění k lepšímu, jak kraj ani město nemá žádnou vizi o tom, jak by měl kraj vypadat a co bude důležité.

V dotazech zde na PL se mi objevil dotaz.
„Vy jste kdo? A proč bychom vám měli věřit?“
Odpověď na první otázku jsem doufám výše zodpověděl dostatečně. A teď se dostáváme k druhé otázce. Můžete mi věřit? A odpověď je naprosto jednoduchá. NE. Mě nemůžete věřit. Možná je pravda to, co píši a říkám, ale možná jen kecám a lžu, jen abych se dostal ke korytu, jako to dělá mnoho jiných. Možná lžu, když říkám, že sice už vím i to, že z funkce plynou nějaké finance, ale doteď ani nevím jaké, ani netuším, prostě mě to nezajímá. Ale možná nelžu. To jen těžko poznáte. Znáte ten vtip „Víš, jak poznáš, že politik lže? Podle toho, že pohybuje rty.“ A čím déle jsem v politice a čím hlouběji do ní vidím, tím více vidím, jak pravdivý tento vtip je.

Jediný, komu můžete věřit, jste vy sami, každý jednotlivý z vás ví, jaké jsou jeho pohnutky, jaké má myšlenky a jaké cíle. Pokud chcete politika, kterému můžete věřit, tak vám nic nebrání do politiky vstoupit. Na začátku loňského roku jsem netušil, že budu ve straně a už vůbec ne, že budu na kandidátce a asi bych se vám vysmál, kdybyste mi to říkali. Ale stalo se. Takže pokud chcete mít politika, kterému můžete věřit, tak se přidejte do politiky. Osobně doporučuji HOZK z jednoho důvodu. Pokud něco řešíme, či rozhodujeme, vždy o tom diskutujeme a hlasujeme my samo mezi sebou. Věříme v to, že vedení má jít od spodu a ne od papaláše nahoře. Kdyby pan Vacek přišel a nařídil, že budeme prosazovat to, či ono, tak ho pěkně rychle poženeme tam, odkud přišel. Nikde není psáno, že naše organizace třeba v Teplicích nemůže mít 1000 členů, kteří se budou podílet na vedení, rozhodování a kontrole zda děláme to, na čem jsme se domluvili.