Jde tedy o nejdůležitější profesi v těchto zařízeních. Nejdůležitějším proto, že ostatní profese na jeho práci navazují. Paradoxně však jde o osoby s nejnižším platem a nejnižším sociálním statusem. Prakticky se říká, že jsou to ti, kteří utírají postiženým zadnice. Často však zapomínáme na to, že bez dobré hygieny žádné sociální služby nemají dostatečné výsledky.
Na tyto pozice jsou často najímání pracovníci, kteří se na tuto práci nehodí. Málo lidí totiž chce tuto práci dělat, protože ostatní pracovníci si práce této pozice neváží. Často se ve své praxi setkávám s tím, že se v zařízeních sociálních služeb vytvářejí další pozice, které umožňují místo s klienty pracovat v administrativě. Je tedy zřejmý přesun zaměstnanců z pozic pečujících o klienty do pozic řešící administrativu. Dalším trendem je přesun co nejvíce fyzické práce právě na tyto pozice pracovníků pečujících o klienty. V kontaktu s klienty je čím dále, tím méně pracovníků, a často takových, kteří tuto práci vykonávají z nouze, a proto je netěší.
Tím, že pozice v přímém kontaktu s klienty nejsou v zařízení sociálních služeb ceněny, dochází postupně ke snižování úrovně péče o klienty. Pokud neposílíme pozici "pracovníků v sociálních službách" bude úroveň poskytované služby čím dále, tím více snižovaná.