Hned vysvětlím toto poněkud radikální prohlášení:

 Jak jistě víte, nastala doba, kdy církevní představitelé začali uplatňovat vyrovnání ztrát církve (rozuměj „katolické“ církve), kterou církev utrpěla po roce 1948 v důsledku konfiskací majetku a represálií ze strany komunistického režimu.

 Ale je tomu úplně jinak!

 Už císař Josef II. kolem roku 1780 kromě zrušení nevolnictví provedl faktické zestátnění církve (samozřejmě katolické, protože jiná v té době ani nesměla být...)

 Císař Josef II. (syn Marie Terezie) už měl totiž dost rozpínavosti a arogance církevních představitelů, zavedl toleranci všech náboženských vyznání – a církev v podstatě zbavil veškerého majetku. Nadále byli církevníci jen „správci a provozovateli“ všech církevních statků, které od té doby patřily státu. Tedy alespoň v tom byl Josef II. císař „blahé paměti“. Udělal kus záslužné práce. Dokázal to, co nedokázali ani husité!

 Tento stav přetrval i konec Rakousko-Uherska a vznik ČSR.

 A fakticky přetrval i celou dobu komunistického režimu. Komunistický režim katolíkům nepřál a jak mohl, tak je diskriminoval, případně zavíral.

 Ale žádný majetek jim komunisté nemohli zkonfiskovat ani znárodnit! Ne, že by nechtěli, ale prostě nemohli. Proč nemohli? Protože už neměli co znárodnit a zkonfiskovat.

 Církev už přibližně 170 let žádný majetek nevlastnila... Jak už bylo řečeno, od vlády císaře Josefa II. byla jen správcem a provozovatelem církevních statků, ne majitelem.

 Komunisté církevníky bez náhrady vyháněli z různých staveb a pozemků, které původně využívali, ale v žádném případě jim nemohli nic vyvlastnit!

 Není to ostatně poprvé, co církev takto vykřikuje a domáhá se majetku, který jí byl údajně „ukraden“ nějakým státním režimem.

 Vždycky to dělá v době, kdy je nepřehledná politická nebo hospodářská situace, nebo když se mění státní zřízení.

 Tehdy začne křičet, že chce peníze, majetek – a zase peníze, které ji „byly ukradeny“.

Bylo to v roce 1919, kdy se na prezidentovi Masarykovi domáhala „odškodnění“ za pozemkovou reformu a další údajné ztráty, které „utrpěla“ v důsledku vzniku ČSR.

Bylo to v roce 1945, kdy využila poválečného zmatku a zase chtěla – tentokrát na prezidentu Benešovi peníze za „konfiskaci majetku“ v době války.

 Posléze to bylo krátce po „hadrovém puči“ v roce 1989. Ani tehdy však neuspěla. Jen ukázala „zuby“, když určitou chybou v rozhodování tehdejších představitelů, se jí podařilo „uškubnout“ např. bývalý klášter Voršilky v Praze – div jsme při tom nepřišli i o kus Národního divadla.

 V roce 1998 tehdejší vicepremiér JUDr. Pavel Rychetský požadavky církve prošetřil a vydal prohlášení, že majetek není ve vlastnictví církve. Totéž potvrdila expertiza právníků.

Ale církev to zkouší stále znovu a znovu. Před lety chtěla získat Svatovítskou katedrálu, ale tehdy jí to zase naštěstí nevyšlo.

 Ale vida! Bývalá vláda jim vyhověla vydávají majetek, na který církev nemá právo již zhruba 230 let!

 Nestydíte se církevní představitelé, vždyť je to vědomý podvod!

 To o sobě tvrdíte, že zastupujete Boha na zemi?

 Jaký je tento váš Bůh, když strpí vaše hochštaplerství?

 Když mu nevadilo, že jste po staletí mučili a vraždili jinověrce, konfiskovali jejich majetky – a teď, místo abyste se snažili svoji temnou minulost alespoň trochu odčinit, máte pocit ukřivděnosti a chcete (navíc v době krize) další majetky, na které nemáte právo?

 Lidé, tento svět je váš a ne žádných světských nebo církevních chamtivců!

Využívejte Boží dary, které jste dostali – k tomu nepotřebujete žádné církevní zástupce!!!

Pavel Matějka                                                                      22. květen 2014