Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, velmi stručně zopakuji, co je hlavním cílem návrhu této novely zákona, a krátce se zmíním a určitě pak ještě zareaguji v diskusi po uzavření debaty kolem toho jednoho paragrafu, jedné té změny, která vyvolala asi nejvíc diskusí, debat a možná někdy i trošku demagogie.
Hlavním cílem toho návrhu je naplnit závazky České republiky v oblasti nízkoemisních zón, zajistit plnou transpozici předpisů Evropské unie a posílit ochranu ovzduší zavedením nových kontrolních pravomocí orgánů ochrany ovzduší, upravuje tedy pravidla pro uznávání zahraničních emisních plaket, na základě doporučení legislativní rady vlády mění formu pro zřizování nízkoemisních zón z obecně závazné vyhlášky na opatření obecné povahy, s platností od roku 2020 stanovuje na základě závazků plynoucích z evropské legislativy novou, nižší hodnotu imisního limitu pro části CPM 2,5, upravuje pravidla pro uvádění topidel na trh a další, ale také upravuje pravidla pro provedení kontroly provozu spalovacích stacionárních zdrojů provozovaných domácností, a toto vyvolalo asi největší debatu a já předpokládám, že bude tato debata ještě dnes.
Chtěl bych říct po těch mnoha diskusích, které jsme vedli v rámci výborů i v rámci určitých mediálních přestřelek k této záležitosti, že to nově navrhované ustanovení není protiústavní, to potvrdili i oslovení ústavní právníci, že zárukou ochrany práv provozovatele spalovacího zdroje je to, že při té případné kontrole jako, zdůrazňuji, posledním institutu v rámci tohoto zákona, protože předchází celá řada konkrétních ještě předopatření, např. upozornění toho porušovatele právních předpisů, že podmínkou vzniku je opakované důvodné podezření na porušování povinností dle zákona, na to, že právo na provedení kontroly úřadu vzniká až po zaslání písemného upozornění na možné porušování zákonných povinností, a skutečnost, že během případné kontroly bude postupováno striktně podle zákona o státní kontrole a bude pořízen kontrolní protokol, ke kterému se provozovatel bude moci vyjádřit.
Chtěl bych tedy říct, že slušným lidem, pokud bude tento zákon schválen i s tímto paragrafem, nic nehrozí, protože jsem přesvědčen, že slušný člověk, který se nedopouští žádného porušení předpisů, nespaluje odpady a další věci, se nemusí bát prokázat a neměl by být problém prokázat a poskytnout jasné důkazy, že k něčemu takovému nedochází, a naopak tento nový paragraf chrání a měl by právě být tou prevencí proti chronickým čudilům, čmoudilům, proti kterým dneska není de facto žádná ochrana, a my vycházíme vstříc požadavkům a prosbám a apelům desítek a možná stovek starostů, kteří se mnoho let obracejí na krajské úřady, na Ministerstvo životního prostředí a říkají: Pokud zákonodárce dal sankci, dal povinnost, dal zákaz spalovat odpady už dnes pod velmi významnou sankcí, měl také zajistit, aby tato povinnost byla vynutitelná, de facto vynutitelná. A ona dneska není. A myslím, že už jsme se o tom docela intenzivně, detailně bavili v rámci druhého čtení. Můžu posloužit konkrétním příkladem z Ostravy, kde magistrát dostává přibližně tisíc podnětů od obyvatelů ročně, a podle informací, které mám, byl vyřízen kladně pouze jeden, a to proto, že ten porušovatel se asi nechtěně přiznal. V ostatních případech nebylo možno poskytnout žádné důkazy, které by mohly tohoto člověka usvědčit z toho, že zamořuje ovzduší, ač to tak bylo, látkami, které, bohužel, jsou velmi často rakovinotvorné. Myslím, že každý z nás má zkušenost, že jeden, dva, tři takovéto kouřící komíny v obci dokážou celkem spolehlivě zamořit ovzduší a není proti tomu dnes obrany.
My jsme se velmi dlouho, mnoho měsíců zaměřovali na to, aby ten návrh byl vyvážený, aby byl ústavně konformní, a ve chvíli, a určitě to tady zazní, někteří kolegové řeknou: To je špatně, tak úplně stejně bych je požádal, aby řekli, co tedy by se mě mělo dělat, protože jsme probírali všechna další možná technická opatření, včetně dronů a dalších moderních technologií, které jsou navrhovány, ale odborníci potvrdili, že není možné tyto technologie v současné době využít. Možné to bude za pět, za sedm let, třeba, a pak je samozřejmě možnost této novelizace. Ale otázka je, co do té doby budeme dělat a jestli do té doby budeme rezignovat jako stát na možnost postihu takovýchto lidí, kteří otravují životní prostředí a otravují ovzduší ostatním.
