Podnětem k rozhodnutí jít do politiky jí byla trpká zkušenost s kazy českého právního prostředí, na které narazila prvotně ve své manažerské praxi, následně pak vystavením jejího jednání ve funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu nesmyslné kriminalizaci.  Od počátku působení v čele ERÚ zápasila s následky chybného (možná úmyslně chybného) nastavení právních podmínek fungování obnovitelných zdrojů energie. Později se přidaly další právní problémy, zejména oslabení nezávislosti ERÚ jako důsledek novelizace energetického zákona. Snahou napravit, co se napravit ještě dalo, si opatřila mnoho nepřátel. Odezvou z jejich strany byla dvě podivná trestní řízení, z nichž jedno již dospělo do fáze nepravomocného odsouzení k trestu odnětí svobody ve výši, odpovídající zločinu těžkého ublížení na zdraví. Druhé je ve stavu čekání na nařízení hlavního líčení.

Usoudila, že mají-li nepravosti základ v legislativě, pak jejich léčení musí začít od legislativní činnosti. Letošní volby do Senátu jsou pro ni první příležitostí k získání postavení, z něhož by mohla ovlivňovat tvorbu zákonů.

Záměr bere nesmírně vážně a dělá vše pro to, aby jej mohla uskutečnit. Chrání si při tom co nejvíce názorovou nezávislost. Kandiduje sice na kandidátní listině strany Úsvit- Národní koalice, ale do strany nevstoupila. V případě zvolení nehodlá dělat politiku stranickou, ale svou vlastní.

Spojení s Úsvitem vyvolalo ve veřejnosti údiv, u mnohých i nevoli, u některých zmatek. Pověst strany je pocákaná různými neblahými prvky jejího vývoje, z nichž nejvýznamnější je vznik rozštěpením původní strany Úsvit přímé demokracie zakladatele Tomia Okamury na dvě části a vše, co s tím souvisí. Někteří potenciální voliči si dosud nevšimli, že Úsvit-Národní koalice již nemá nic společného s podivnou figurkou Tomio Okamurou, zatímco další vyčítají Úsvitu právě jeho vypuzení, přivlastnění jím vymyšleného základu názvu a základních kamenů programu.  Ani vyhraněný programový odpor proti imigrační politice Angely Merkelové a proti hrozbě islamizace Evropy straně nepřinesl očekávaný příval sympatizantů, ba na část veřejnosti působí odpudivě. Převážně škodlivě zapůsobilo dočasné spojení s hnutím Martina Konvičky. Převaha kladných prvků v programu strany běžnému voliči uniká díky vydatné protiúsvitovské mediální masáži mozků. Prosazení většiny jeho cílů by národu nepochybně prospělo.

Alena Vitásková si ke kandidatuře mohla dopomoci i jinak. Pokud se rozhodla pro spojenectví s Úsvitem, dokázala, že nezapomíná na prokázané dobrodiní. Byl to totiž pouze Úsvit, jehož poslanci se v posledních třech letech zabývali problematikou, kterou řešila jako předsedkyně ERÚ, vydatně jí pomohli s nápravou vadné novely energetického zákona a brojili proti záměru podřadit ji pod služební zákon a tím ji postavit mimo službu. Do volebního spojenectví šla s vědomím, že od sebe odradí část možných voličů: ale nemohla se přece zachovat jako nevděčnice. Vydala tím další svědectví o své čestnosti.

Spanilá jízda za hlasy voličů je mnohotvárná a pro Alenu Vitáskovou fyzicky i psychicky nesmírně náročná.  Kromě běžných propagačních činností, jako je šíření letáčků, provozování vlastních internetových stránek www.drzaholka.cz, osobního profilu na Parlamentních listech a dvou facebookových profilů jsou její hlavní náplní bezprostřední rozhovory s lidmi. Setkává se jak s předem dohodnutými skupinami zájemců, tak s jednotlivci včetně náhodných setkání, a to denně několik hodin, stále milá, usměvavá, zdánlivě nepodléhající únavě. Přistupuje k náhodným okolojdoucím s úsměvem téměř pokorným a dotazem, zda se smí představit. Málokdo jí odolá, a pak se rozbíhá debata spojená s předáním neprodejné brožurky „Na prahu vězení“ a drobných pozorností. Leckdo se ptá, kdy že ty volby vlastně budou. Kdo se přizná k sympatiím s panem prezidentem, dostane fotografii Aleny Vitáskové s Milošem Zemanem a s portrétem Tomáše G. Masaryka v pozadí, opatřenou nápisem „Nebát se a nekrást“. Paní kandidátka občas s úsměvem rozpustilého děvčete upozorní, že dáma na fotografii je přece ona. Dokáže pohotově improvizovat: stánek s točenou zmrzlinou se může stát lákadlem pro zvědavce. Samozřejmě, někteří oslovení o její představení nemají zájem, ale je jich menšina a zatím nedošlo k hrubému odmítnutí. Trapná je snaha některých starostů místních částí, zastupujících „kamenné“ politické strany,  nepřímo klást překážky jejímu setkání v různých klubech a společenských zařízeních. Najdou se i citlivé duše, které se zlobí, když se najdou na reportážní fotografii ve fotogalerii na jejích internetových stránkách: jsou to sice hrdinové, ale jen když se o tom neví.

Pozoruhodný je poměrně velký počet lidí, kteří se k ní hlásí se zjevnou sympatií  s tím, že už se kdysi setkali, nebo o ní aspoň četli nebo ji viděli v televizi. Emocemi hýří setkání s Romy: „své“ kandidátce projevují sympatie bouřlivě, bezprostředně, zdají se být upřímní. Je  ovšem otázka, zda jim zápal vydrží až do voleb.

Lidé, kteří se s ní pouštějí do hovoru, si většinou stěžují na zhoršené postavení oblasti: kdysi „ocelové srdce socialistického Československa“ s velkým podílem pracovníků v privilegovaných profesích se změnilo ve vymírající oblast s vysokou nezaměstnaností, rozpadajícím se průmyslem a ztrátovou těžbou kdysi vysoce ceněného „černého zlata“. Není nouze o projevy stesku po „starých zlatých časech“ předlistopadového režimu. Téměř všichni diskutující projevují obecnou nedůvěru k politikům a přiznávají se ke skeptickému pohledu na možnost zlepšení poměru na Ostravsku.  Často zaznívá jméno Zdeňka Bakaly a žehrání na jeho loupeživý způsob privatizace hornických bytů a neschopnost odpovědných orgánů zabránit mu ve vytunelování Ostravska, popř. přimět jej k vrácení více než 140 miliard korun českých, které z oblasti vyvezl.. Záměr Aleny Vitáskové na vyvlastnění jeho majetku zákonem lidé přijímají se sympatiemi.

Pokud se týká výhrad k ní osobně, zmínky o jejím trestním stíhání a nepravomocném odsouzení se vyskytují jen zcela výjimečně a s výkladem v její prospěch. Zato námitky proti jejímu spojenectví s Úsvitem – Národní koalicí jsou poměrně časté.  Významná část kritiků se ale teprve od ní dovídá, že „nekope“ za stranu Tomia Okamury, a odchází pak v rozpacích s novým námětem na přemýšlení.

Významnou zastávkou na spanilé jízdě bylo prolnutí její soukromé kampaně s oficiálními akcemi Úsvitu při slavnostním zahájení volební kampaně v Den horníků, tedy 9. září, na pěší zóně před obchodním centrem Forum v Nové Karolině. Kouzlem nechtěného působilo umístění propagačního stánku Okamurovy Strany přímé demokracie poblíž tribuny Úsvitu.

Akce měla být zahájena výstřelem z kanonu v 15:00 a na podiu měli vystoupit předseda strany Miloslav Lidinský, místopředsedkyně poslankyně Olga Havlová a kandidáti do krajských a senátních voleb. Politické projevy se měly  střídat s vystoupením kapely Beatles Collection Band a pro návštěvnice shromáždění byly připraveny žluté gerbery. Došlo také na módní přehlídku malých dětí a na loutkové divadlo, jímž se uvedla jedna z kandidátek do krajského zastupitelstva.

Ale Miloslav Lidinský nepřijel vůbec a poslankyně Olga Havlová se zpožděním, vynuceným vedením strany. V čas zahájení nebyl na místě nikdo, kdo by znal podrobnosti jednání s úřady o podmínkách uspořádání akce, takže na výstřel z kanonu z opatrnosti nedošlo. Krátce po zahájení přijela na místo motorizovaná hlídka PČR, vyslaná na udání (hádejte, kdo asi mohl mít zájem na vyvolání potíží ?). Přívětiví policisté zjišťovali, zda mají pořadatelé vyřízen souhlas k parkování dvou automobilů s propagačními materiály. Protože jej nemohli předložit, řidičům se dostalo domluvy za přestupek a museli odjet.

Tyto drobné poruchy chodu akce ale veřejnost vůbec nepostřehla. Slunce svítilo, kapela hrála staré dobré skladby z repertoáru Beatles a také řečníkům se dařilo. Alena Vitásková přednesla projev přímo státnický, v němž posluchače seznámila se svým sedmibodovým programem. Vystoupení oživila rozdáváním letáčků k jednotlivým bodům programu přímo z podia. Obecenstva mnoho nebylo: většina zákazníků, odcházejících z obchodního centra, se sice na chvíli zastavila a naslouchala, ale pak šla po svých. Zdá se, že obyvatele Ostravy zatím blízkost krajských a senátních voleb příliš nevzrušuje.

Díky své profesní kariéře a výrazným osobnostním vlastnostem by Alena Vitásková byla cenným obohacením souboru senátorů. To samo jí ovšem ke zvolení nestačí, proto je nezbytná ta  obrovská námaha, kterou vkládá do své volební kampaně. Uspěje-li, bude to úspěch skutečně tvrdě vydřený. Ani dřina ale není spolehlivou zárukou vítězství. Nezbytná je ještě notná dávka štěstí: přejme jí  ho!