Narušené partnerské soužití, mizející klasické pojetí rodiny, nejistá ekonomika založena na dluhu a nejistotě, globální kapitalismus, který drancuje přírodu. To jsou ikony současné doby. Jsou varovným signálem, že brzy přijde změna. Sociologové, futurologové, ekonomové či prognostici si nejsou jisti, jaká změna však nastane. Zda přijde systémová změna nebo zda jen dojde k hluboké krizi současného západního modelu kapitalismu a jeho renovaci. Není ani jisté, zda dojde nebo nedojde k nějakému většímu válečnému konfliktu, protože právě válkou vždy kapitalismus řešil své problémy a úskalí. Kam se tedy naše společnost západní typu posouvá? Faktorů je hned několik.

Nejisté odměňování, nejistota práce a ekonomická nerovnost má dopad na partnerské soužití. Vytratila se koncepce klasické rodiny ve vztahu muž – žena a děti. Dnes většina párů děti nemá, protože se podle sociologických výzkumů jedná o velkou ekonomickou zátěž do jejich rozpočtu. Pokud se děti rodí, tak navíc nesezdaným párům. V horším případě zůstávají matky samoživitelky, které jsou nelítostným kapitalismem postiženy nejvíce. Navíc si mezi sebou přestáváme důvěřovat. Z dat, která v roce 2010 uveřejnil britský ekonom Richard Layard se ukazuje, že ještě v 60. letech 20. století se v USA 60% dospělých domnívalo, že může důvěřovat svým nejbližším – tedy rodině. Toto číslo pokleslo na 30% v roce 2010. Jedná se o varující signál, že něco není v pořádku. Na vině je nepochybně typ kapitalismu, který staví proti sobě i členy rodiny, kteří si jsou nuceni konkurovat. V horším případě doslova okrádat jeden druhého.

Ekonomika dluhu, která staví proti sobě ty, kteří si musí na živobytí půjčit a ty, kteří vlastní horentní sumy působí velké nejistoty na trzích a v celé společnosti. Příjmová nerovnost a nejisté odměňování způsobuje, že mizí střední třída a rozšiřuje se třída chudých. Elity národních států nejsou schopny pružně reagovat na neustále unikající kapitalismus, nejsou schopny mu „přivřít“ ventil. Globální korporace mají často obrat větší, než mají národní státy roční rozpočty. Jak je možné, že tyto společnosti takto bohatnou? Umožňují jim to nadnárodní společenství i národní stát. Ty se totiž bojí, že by nadnárodní společnosti z jejich zemí odešly a nechaly za sebou plno nezaměstnaných. Stát by ale měl umět zasahovat do neřízených sítí nadnárodních firem sídlících na jeho území.

Neoliberální model kapitalismu se však oddal zejména destrukci přírody. Je postaven na neustálé těžbě nerostných surovin. Obchodování s drahými kovy dosahuje svých vrcholů. Neustávající těžba ropy vede k tomu, že se vždy po čase ocitneme v krizi. Ta může být za několik málo let krizí poslední, protože zásoby ropy jsou konečné. Pokud vše půjde takto dál, tak dojdeme k osudné propasti. Je nutné připravit systémovou změnu. Ne jen reformovat nebo renovovat kapitalismus, protože kapitalismus budoucnost nemá. Kam totiž vede jeho logika, se nám ukazuje v současnosti – vede ke zničení všeho, co kolem sebe máme.